Co mají rádi

11. července 2017

Už dlouho se chystám vyhotovit seznam věcí, které mají Izraelci rádi. Za tu nedlouhou dobu co jsem tady, jsem vypozorovala, že rozhodně mají rádi:

TELEFONY. Ať potřebujete zařídit cokoliv, zjistit jakoukoliv informaci, jinak než přes telefon nemáte šanci. Emaily často  ani nemají zřízené. To je obzvlášť příhodné, když nemluvíte hebrejsky. Když totiž někam voláte, protože okolnosti vás k tomu donutily, na druhé straně se obvykle ozve automat. Pochopitelně hebrejský automat. Když jste trpěliví a čekáte dostatečně dlouhou dobu, po velmi intenzivních minutách blábolení autmatu a sérii reklam jste někdy přepojeni na živého operátora. Někdy ne. Někdy ten operátor umí anglicky. Někdy ne. Moje úspěšnost je cca 20%. Mám nasbíraný docela velký vzorek- jen abych dostala kapičky do ucha, telefonovala jsem celkem 18x (historie mobilu nelže). A to jsem si nakonec došla na středisko domluvit schůzku s lékařem osobně, protože nervy mám jen jedny.

TROUBENÍ. Kdo netroubí, nejede. Následuje záznam silničního provozu pořízený z našeho balkónu jedno běžné všední odpoledne.

SLEVY. Obchody jsou plné slev, zjm. oblíbené jsou množstevní slevy- kupte tři čokolády a zaplaťte dvě. Obrazová dokumentace se samozřejmě týká nejdůležitějších položek na nákupním seznamu, totiž sladkostí.

KOŠÍKY

uprostřed obchodu (aka bordel). Člověk naskládá potraviny do košíku, přijede s ním k pokladně, vyskládá věci na pokladní pás, a ... odejde a košík nechá uprostřed cesty??! A že přímo za tím člověkem stojím třeba já, třeba s kočárkem, a ten košík mi jako FAKT PŘEKÁŽÍ SAKRA!!!! No stress.ELEKTROKOLA. Na elektrokole jezdí mladí, staří, věřící, nevěřící, ortodoxní, neortodoxní, zdraví, nemocní. Všichni. Obrazová dokumentace chybí, trošku se ty kola bojím fotit, aby si to neykládali špatně. Ale časem dodám. ÚNKOVÉ HRY. Víkedy tráví Izraelci přibližně dvěma způsoby: na pláži anebo v Escape room. Milují Escape games. A údajně byl tento...zajímavý způsob zábavy vynalezen v Čechách?? No nevím, moc se mi to nezdá, ale neověřovala jsem to.IGELITKY. Oproti celoevropskému trendu omezování igelitek v obchodech zde v Ásii přetrvává móda cpaní igelitek ke každému nákupu. Nejedná se přitom o jednu igelitku na jeden nákup, to bych nijak nekomentovala, ale například kyž jdeme pro chleba (ano, chleba se i v těchto končinách vyrábí), dostaneme k jednomu chlebu TŘI igelitky. Jednou jsem se je pokusila odmítnout, ale vůbec nepochopili o co mi jde, byl z toho jen zbytečný konflikt, tak jsem radší přistoupila na jejich strategii hromadění igelitek a balím do toho Matesáčí bobky. SVÉ DŮCHODCE. V Čechách jsem si toho nikdy nevšimla, ale tady je zvykem, že důchodci (obvykle invalidní), jsou venčeni sými opatrovníky. Každý den jich potkám desítky. Sedí ve skupinkách nebo osamoceni, ale nikdy se spolu nebaví. Koukají do prázdna, a opatrovníci si opodál hrají s mobily, nebo klábosí mezi s sebou.