29. září 2017
Nakupování. Nikdy nekončící boj.
Nejdřív jsme chtěli Matějovi koupit krupičku na vaření kašičky, protože rýžová, kuskusová, ani ovesná milostpánovi nejedou. To je přeci snadné, zešveholil Honza tim svym spisovnym přízvukem a během vteřiny vygůglil tisíc a jeden hebrejský obrázek pšeničné krupičky. A pak večer donesl z obchodu mouku. Tu krupičku jsem nakonec náhodou zvládla koupit já..ale byla to opravdu jen náhoda. Tak schválně, tipnete co je co?
To vlevo je samozřejmě krupička, v pravo hladká mouka.
Pak jsem chtěla smetanu. Dostala jsem jogurt.
Pak jsem chtěla bílý jogurt. Dostala jsem žervé. Osolený žervé. Foto chybí, nakydala sem si ten slanej jogurt na nektarinku a dost mě to naštvalo. Musel tu kejdu za trest sníst Honza, on sní všechno. Narozdíl od Matěje.
Nejstrašnější bylo ale moje zjištění, že to obrovský balení mého oblíbeného šamponu, který se tady mimochodem nejmenuje Elseve, ale Elvive, ale to je jedno, neni šampon, ale kondicionér. Sakra co budu dělat s kondicionérem, kterej vůbec nepoužívám?? Můžu ho patlat Matějovi na ty jeho tři chlupy, ale to tu věc stejně nespotřebujem ani za 39 let.
Abych nebyla jen negativistická, mám sem dát Honzův úlovek, na který je patřičně pyšný- na 1. pokus koupil římský kmín. A ne, přes ten igelit cítit nejde.
A zejtra sem dám ještě koriandr, co měl být petželka, a petržeku co měla být koriandr, protože to mě taky nasralo /zcenzurovaná exprese/