Srpen 2017

3. srpna 2017

Tak jsem s dalším příspěvkem čekala na dnešek, jako na třetího, že sem napíšu, že Matěj má narozeniny a je mu pět měsíců. A pak jsem si dneska ráno vzpomněla, že ten chudáček se vlastně narodil druhýho (2.3., to je fakt blbý datum pro zapamatování), takže ty jakože narozeniny měl včera. Doufám že se mi to nebude stávat opakovaně, zatím z toho naštěstí nemá rozum. Ostatně ani já očividně moc nemám rozum. Ještě že mám od vás tenhle tahák.

Mimochodem dost dobrý s tim proroctvím, že ze všeho vyrostl, klobouk dolů.

Takže: Matějovi je PĚT! Pět měsíců, to jsou krásné kulaté narozeniny! Zasloužil by si dort, a proto jsem začala studovat informace o příkrmech. Je to strašná věda, vážně. Co článek, to rozdílné informace- Začít ve 4, v 5, po 6 měsících? Když drží hlavu? Když se natahuje po jídle dospělých? Mrkev, celer petžel? Mixovat vs. mělnit vidličkou? Vařit nebo pářit? Ohřívat v mikrovlnce nebo vůbec? Dávat zapít  vodou? Nebo mlíkem? Na noc nebo v poledne? Bio potraviny?

Jak se řekne bio hebrejsky?

Dala jsem si předsevzetí, že začneme o tomto šábesu, ne z nějakých náboženských důvodů, ale protože bude Honza doma a pomůže mi Matesa přeprat. No a naše příkrmy začaly tím, že jsem zapomněla koupit tu mrkev, takže jsme tím asi i skončili. Asi to teda ještě odložíme, až si někdy vzpomenu že mám Matesovi začít kupovat jeho vlastní jídlo.

Navíc začit s příkrmy je závazek, odteď na výlety budeme muset kromě mně a beby brát ještě kašičky, docela opruz. Ne nadarmo se říká, že se nejlépe cestuje s mini dětma, protože nic nepotřebují. Je to pravda. Bezstarostná jízda skončila. Teda skončí, až si vzpomenu na tu mrkev.

S Bebou zcela nesouvisející, ale přesto zajímavou informaci si přečetl Honza v místním tisku, který pravidelně čte, abychom věděli, jestli máme být nervózní nebo ne, přičemž ty informace mi potom filtruje, já totiž nemusím vědět všechno. A tahle informace teda přes jeho filtr prošla- totiž že letošní červenec byl NEJTEPLEJŠÍ červenec v historii Izraele. Jsem MOC RÁDA že mi bylo umožněno být tomuto rekordu, který vešel do dějin, přítomna osobně!

A na závěr důležitá informace pro Matouše: podívej se co jsem objevila na ulici, hádej co to je:

.

.

.

.

.

Ano, správně, je to Barber shop! Takže tím padla poslední, nebo spíš jediná, překážka, která ti bránila přijet sem na postdoc!! Můžeš se tu klidně nechat naondulovat nebo co to v těchto podnicích obvykle děláváš!

Nemáš zač.

6. srpna 2017

Reportáž o mrkvi

Moje štěstí a výhoda tohohle deníčku je, že ho občas i někdo přečte (tak těch 42 čtenářů mi tam

nenaskákalo z ničeho, žejo), a když už se nemůže dívat jak to tady vedeme, tak mi třeba pošle návod s polopatickýma informacema pro blbečky, jak že je to s těma příkrmama (díky, Evo). Takže jsem pěkně šupajdila pro tu mrkev, co jsem zapomněla před šabatem koupit, protože by se Matesovi taky mohlo uzavřít tzv. imunologický okno, kdy je podle nejnovějších výzkumů snížené riziko vzniku alergií na potraviny, a co bysme si pak počali? Taky bysme rádi koupili nějaký komerční příkrmy, protože s nima se líp cestuje (nezkazej se), a uděláme to hned jak přijdeme na to, jak se příkrm řekne hebrejsky. Budeme muset zapojit Yael, ona pro nás už 14 dní nic nepřekládala a nezařizovala a má absťák. Tak tahle to dopadlo- Matějíčkovo první dospělácký jídlo. Hrozně mu to chutnalo, ale celou mrkev jsme mu dovolili jen jednu, přeci jen ještě nemá zuby. Zbytek jsme mu upravili do chutné kašoidní konzistence.

No jako nebyl z toho moc nadšen.

Chvíli řešil jestli to obrečí..ale bere to s humorem. I tu hnusnou mrkev.

Další den mu to sice děsně slušelo, ale...jak se jako pozná, že nějaká ta mrkev skončila i v Matějovi a ne jen rozpatlaná všude okolo?

Tak zase zítra. Je to výzva.

6.srpna 2017

Muzeum Země Izraelské

Jestli jsme se zde něčemu přiučili, tak asi tak tomu, že izraelské léto je vhodné trávit v muzeích. Na Muzeu země izraelské (Erec Jisra'el) je zajímavé, že průchod mezi jeho pavilony není zastřešený, takže si mezi expozicemi můžete vydechnout na lavičce venku, a s novými silami se pak vrhnout do dalších částí. Pokud ovšem venku není 40°C, to pak tu nezastřešenou neklimatizovanou část až tak neoceníte. Spíš vás bude štvát.

Venku se ale nachází i část expozice- vykopávky s mozaikama, tak jsme jim ty drsné venkovní průchody odpustili.

Kromě mozaiek nám přišla nejzajímavější Historie izraelské pošty, tedy konkrétně jeden pohled adresovaný do Prahy 7, ul. U smaltovny, což je zajímavé proto, že přesně na této adrese (vč. čísla baráku) Honza bydlel, když byl ještě svobodný a mladý. Jako jaká je pravděpodobnost, že uprostřed  Ásie narazíte v muzeu na pohled s přesnou adresou vašeho bývalého bydliště? Co nám tím chtěli mimozemšťané z budoucnosti, co tohleto setkání zařídili, sdělit? Těžko říct. Ten pohled ze čtyřicátých let cenzura vrátila do Izraele, protože Čechy tou dobou byly okupované. Vidíte, jak jsou pohledy důležitým svědectvím doby. Kdoví, co za 60 let řeknou archeologové na naši ledničku slávy. Mimochodem cenzoři nám asi zablokovali příchozí poštu, ale tak my jsme trpěliví a neztrácíme naději, že ty ztracené pohledy jednou dojdou.

Pohled ze Zeppelinu, taky zajímavý , ale už ne tolik jako smaltovna.

Matěje to moc bavilo, ostatně jako všechno. Pořadí pavilonů podle mapy určoval pochopitelně on.

Moderní umění nesmí chybět- 3D cákanec ze skla a skleněné tabulky.

A něco z pobytu mezi pavilóny- architektura 70.let připomínající Kongresák s panoramatem TelAvivských mrakodrapů. Jo mam strašně zasviněnej čip, už bych si fakt zasloužila novej foťák.

No doufejme, že léto už brzo skončí, docházej nám muzea.

Jo a ještě jsem zapomněla na fotku z nádraží, kde jsem Matějovi bravurně zahrála symfonii Kočka leze dírou, on ji má rád. Měli to trošku rozladěný, ale tak co byste chtěli od veřejného klavíru. Nebo piána?

8. srpna 2016

Pro kafeholiky

Pro zimní stážisty, kteří ten půl rok tady bez kafe prostě nedají: jste zachráněni. Je tu pražírna. Kde přesně se nachází, vám nesmím prozradit, protože prej si taky musíte na něco přijít sami, tu cestičku už jsme vám vyšlapali dost a nebudem jí ještě dláždit mramorem. To vyčmucháte.

Bohatý výběr kávy

Určitě neuděláte chybu, když si dáte například הגן של סבתא, ale Honza má rád zemitější chuť, tak si tentokrát vybral tohle:

No a chemexy, drippery, filtry a jiné příslušenstí mají levnější než v ČR, tak neváhejte.

13. srpna 2017

Apollonia

Srpen je, co se týče počasí, určitě nejhorší měsíc v roce. Musím se smát, když si v archivu deníčku čtu, jak jsem si v květnu stěžovala na maximální denní teploty 28°C, to je jako fakt hrůza. No ale my se nenecháme zlomit nějakým létem a prostě nebudem dřepět celý měsíc doma! Hrdinně jsme proto naplánovali výlet do NP Apollonia.

Nejsme sebevrazi, takže bylo jasný, že musíme vyrazit co nejdřív to půjde. Tedy podle toho, jak vstane Matěj. Konkrétně jsme měli na výběr z těchto budíčků: V 1, ve 4, v 6 a v 7. Všimněte si, jak se interval krmení nad ránem snižuje. V chytrých textech na internetu, který psali nějaký sprostý lháři, se píše, že děti Matějova věku už mají tak velký žaludek, že obvykle vydrží spát v noci 10 hodin v kuse. A já říkám, že lhát se nemá. No nic, to jen taková motivační vsuvka pro bezdětné čtenáře.

Zkátka v 7:30 už jsme drandili vlakem na sever. Národní park Apollonia se nachází kousek za Tel Avivem. Jedná se o zbytky města založeného v 6. století př.n.l. Féničany, a pak taky o zbytky pevnosti ze 13. stol., která měla město ubránit před nájezdy Mameluků. Neubránila. Svému účelu pevnost sloužila jen 24 let a pak ji po 40 dnech obléhání Mameluci dobyli a všechno zničili.

Zbytky městského opevnění

Zbytky římské vily s patrnými pokojíčky

Na internetu se sice píše, že park je těžce dostupný pro kočárek, mě ale moc nenapadá, jak ho udělat ještě dostupnější, než cestičky skrz něj vybetonovat. Navíc nám život zachránilo milosrdné plachtoví poskytující aspoň trochu stínu.

Za uschlým křovím v dáli Tel Aviv, za Matějem v dáli pevnost.

Výhled na moře a na samotnou pevnost

Na pevnosti. Dobře dochovaná munice do katapultu. Ta čtyřicetidení bitva byla asi fakt drsná.

Matějovo venčení mezi vykopávkami. Tolik historických zážitků určitě žádné jiné miminko nemá.

Panoráma z pevnosti

Flóra všechna uschla, tak aspoň nějaká ta fauna- ptáci na pevnosti a ještěrka maskovaná mezi vykopávkami.

Den by nebyl kompletní bez mozaiek. Ta barevná říkal Honza že je starobylá skleněná mozaika. Já mám podezření, že se  jedná o shořelou popelnici na sklo, občas lze něco podobného spatřit u nás na sídlišti v Modřanech. Každopádně popisek chyběl.

Na závěr jedna budovatelská- Matěj hledí vstříct lepším zítřkům. Nejpíš vyhlíží podzim.

16. srpna 2016

Čtvrt roku

Už jsme tady čtvrt roku. Co to znamená? Že ještě rok a třičtvrtě zbývá. To nezní moc optimisticky. Nebo že ještě 21 měsíců zbývá. To zní ještě míň optimisticky. Nebo že je za námi jedna osmina..to zní trošku líp. Obzvlášť, když se na to podíváte takhle.

S dojídáním koláčů jsem nikdy neměla problém.

Mohla bych nějak zabilancovat, ale nechám si to na jedoneleté výročí, tak se aspoň podělím o naše pokroky s hebrejštinou.

Měla jsem v plánu zůstat u svých slavných číslovek 1-1000, ale k dalšímu učení hebrejštiny mě nepřímo donutila Mirina, protože na mě SCHVÁLNĚ při každé návštěvě mluví hatlapatilsky.

Ať mi nikdo neříká, že si nepamatuje, že jsme cizinci- vždyť i na dveřích do ordinace se seznamem objednaných pacientů je Matějovo jméno zkomoleno na dvě hebrejská písmena a hvězdičku, protože vůbec netušej, jak napsat ě a jak vyslovit ť.

Mirina se mě vždy na úvod zeptá jak se máme (ma nišma) nebo jak se jmenujeme (ma šimcha), i když to moc dobře ví. Schválně ty otázky zaměňuje aby mě zmátla, jako je to dost podobný. Vlastně nevim, jestli se to do příští návštěvy stihnu naučit, hodně se mi to plete.

Honza říká, že Mirina je typ ženský, která nesnáší ženský. Neumí s nima mluvit, a prostě lépe vychází s chlapama. Tak budiž ji to přáno, ale ta paní má docela problém, když pracuje jako dětská sestra a z 99% k ní choděj maminy (= ženy) s dětma. Je pravda, že když jsme u ní byli poprvé i s Honzou, bavila se výhradně s ním a o mě mluvila jako "o ní". Od tý doby, co k ní s Matějem chodím sama, mě útrpně bere na vědomí, ale naši komunikaci omezuje na ma nišma/ma šimcha a dál mluví hebrejsky na Matěje. No prostě moc si rozumíme a abych to zkrátila, moc se za ní v pondělí těším.

No ale abych nezamluvila tu hebrejštinu- ti co sledují naši lednici slávy, protože nám ve své dobrotě poslali pohled a kontrolují, zda už dorazil, jistě zaznamenali, že jsem pořídila nové speciální magnetky. Kdyby to nebylo poznat, má to být jako hebrejská abeceda. Každé písmeno je tam jednou. Z této premise vyvozuji, že toto:

je co magnetka, to jiné písmeno, a nejedná se o 9 obrácených písmen "r". A z toho vyvozuji, že naučit se číst je nemožné. Snažila jsem se  aspoň pasivně rozpoznávat jména potravin, abych při každém nákupu nemusela vytahovat mobil s překladačem. Začala a skončila jsem u okurky, protože ta se řekne melafefon (מלפפון), což je nejlegračnější slovo co jsem kdy slyšela, a žádný jiný jídlo  už to nepřekoná, tak se nemá cenu něco dalšího učit.

Co se týče Honzovy hebrejštiny, tak on umí ovládat tenhle přístroj (FACS)..(tak jsem byla opravena, že se samozřejmě nejedná o FACS, ale o sorter, SAMOZŘEJMĚ! Tak pardón!),

Tak to by bylo ve výročním čtvrtletním pamfletu vše, snad jen ještě..až k nám pojedete, neberte si do kufru ramínka na šaty, dneska kvůli jednomu takovýmu..Indovi..uzavřeli půlku Rehovotu.

21.srpna 2017

Vepřík a Matěj

Uplynulý šabat jsme strávili u moře, což není moc zajímavý, akorát že byly takový vlny, že se nedalo plavat. Mně tady ten šnorchl snad zreziví, než ho konečně budu moct použít. Začínáme mít podezření, že jsou tady vlny pořád, ale ještě budeme muset pozorování několikrát zopakovat, abychom měli dostatečný vzorek.

Takže nejzajímavější na celým tom šabatu bylo, že nás Honza vzal na exkurzi do speciálního supermarketu, kde mají opravdické vepřové maso. A taky otevřeno o šabatu, prostě rebelie jak hrom. Tak jsme po několika kuřecích měsících měli krkovičku, a byla to mana nebeská. Toho zelenýho okolo si nevšímejte, to je daň za Matějovy příkrmy, občas se nám proto teď v ledničce vyskytují zelené věci.

Matěj teda příkrmy moc nepapá, spíš je po mně plive, občas hraje divadlo jakože jestli mu okamžitě nesundám ten bryndák, tak se udusí, protože má bryndáčí alergii nebo co, no je to boj. Bez ohledu na scény při jídle se mu ale všechny oblečky společně s postýlkou náhle rapidně zmenšily.

Jisté podezření jsem pojala včera večer, když jsem se zadívala na Matěje skrčeného v postýlce a uvědomila si, že kdyby se narovnal, tak že mu ta postýlka bude v podstatě malá. Naštěstí spí rád skrčený. Doufám, že ještě nějakou dobu bude spát rád skrčený. Dost času nám asi zabere vykoumat, jak tady sehnat a přepravit bez auta novou postýlku dostatečně velikou, aby Matěje pojala. Foto je pouze ilustrační, samozřejmě že naše dítě nencháváme spát takto!

Když jsem ještě v Čechách shromažďovala Matějovi zásoby oblečků, myslela jsem při tom na to, že znovu do rodné hroudy přijedeme nejspíš až v prosinci, a že by tudíž bylo dobré, kdyby mu oblečky do té doby vydržely. Protože v prosinci bude Matějovi 9 měsíců, nedalo mi moc práce vypočítat, že zabalit oblečky do velikosti devíti měsíců bude adekvátní. Matějovi je 5 a půl měsíce...a z těch zatracených oblečků vyrostl!!?!

Váhu tady nemáme, ale metr ano. Dala jsem si tu práci a Matýska přeměřila. Má 73cm, což podle tabulek skutečně odpovídá 9 měsíčnímu dítěti. To i největší Bebo-odpůrci musejí uznat, že za tohle Beba jako opravdu nemůže.

Musíme na podzim z Čech vypravit konvoj humanitárních pracovníků vybavený novými oblečky. Nebo mu dám svoje oblečení, velikost už máme skoro stejnou.

Jo a byli jsme dnes za Miri, a svou sladkou hebrejštinou se už neomezovala pouze na trapný dotaz jak se máme, ale hebrejsky mi i vysvětlila čím teď Matěje naočkuje, popsala mi jeho možnou reakci na očkování a pak mě vypoklonkovala, a neptejtejte se mě jaktože sem jí to rozumněla, já to sama nechápu.

A ona předčila veškerá má očekávání. !!פרה טיפשית

23. srpna 2017

Sbližování kultur

Pořád mi nikdo nevěří, že jsem si z ten čtvrt rok tady nesehnala žádnou kamarádku, a že tady pořád poustevničim s Matesem v náručí.

Takže jak je možný, ře sem pořád osamocená? Izraelky se vrací do práce tři měsíce po porodu, potkat proto třeba dopoledne domorodkyni s miminkem je technicky nemožné. Děti jsou v jesličkách nebo je hlídají chůvy/babičky. Ruská babka s dítětem je tady vcelku častý úkaz.

Cizinci jsou skoro vždycky Indové, ti tu mají super komunitu, a Číňani, to je velikostně druhá největší komunita. Do skupiny Číńané zahrnuju i Japonce a Vietnamce a Korejce, vim že by se to nemělo dělat, ale já je od sebe nerozlišim.

A přeci jen jsem v té kupě Asiatů potkala Evropanku, dokonce Polku!

Dlouho jsem nechápala, jak může malá a drobná blondýnka mít tak obrovské, tlusté a černé dítě a myslela jsem si, že je to jeho chůva...a pak jsem jednou potkala tatínka toho černého obříka a pochopila jsem.

Polka nasbírala v mém soukromém hodnocení potenciálních přátel vysoké skóre: Je to Evropanka (+2 body), je milá (+3 body), má obrovské dítě (+ 1 bod), bydlí ve vedlejším baráku (+ 1 bod), má stejný názor na tuhle zas..líbenou zemi (+ 1bod), ani jednou nepadlo téma kojení (+2 body), manžel Ind (- 1 bod) = 9 bodů z 10.

Včera se vrátili zpátky do Polska. Nadobro. Jsem prostě smolař, no.

V nastalém zoufalství jsem souhlasila s návštěvou toho Klubu pro osamocené matky, co sem tam už jednou byla (International Parents club), i za cenu toho, že je okupován výhradně Asiaty. O Matějově velkolepém nadšení z čínskejch kamarádů vypovídá přiložená fotografie. Musím to nějak komentovat?

Tak abych nepřeháněla, žejo, tak tady je ještě indickej kámoš a japonskej.

(Jo já vim že se Matějovi tlučou černý proužky na kalhotech s modrejma na tričku, ale on má vážně trošku oblečkovou krizi).

Ale tak na kojení se mě zeptaly jen jednou a nikdo mi nenutil laktační poradkyni, tak to nebylo zas takový utrpení. Matěj se jim líbil, obzvlášť fascinovány byly jeho jménem a různě ho komolily, až se to ustálilo na Matzej. Pak mi asi hodinu trvalo než jsem pochopila, že ty kís o kterejch furt mluvej, nejsou klíče, ale děti (keys vs. kids). Ten asijskej přízvuk je svině. Taky se mě ptaly, jestli mě z Matesáka nebolej ruce, když je tak big and strong, tak jsem chtěla říct, že jsem každej večer zničená jak cigánská hračka, ale to by mi asi nerozuměly, tak jsem jen řekla že jako jo, že mě ruce docela bolej. Taky se mě ptaly, jestli je v naší zemi moře. Tak to byla návštěva, kterou určitě zase někdy zopakujem, viděla bych to tak za půl roku.

Pak na večer, aby mi Honza udělal radost, pozval na návštěvu Yael 2 s manželem jako poděkování za to, že kvůli nám a našim problémům obtelefonovávala na jaře půlku Izraele, a pak taky pozval kolegyni Chris, což je Španělka, což je.. EVROPANKA.

Akorát je hrozná smůla, že s koncem léta zrovna zase přišel teplotní výkyv. My z těch výkyvů asi nevyjdeme.

(My na tomhle seriálu teď dost ujíždíme,  protože v letošní sérii tam  hodně sněží.)

V novinách těm výkyvům říkají spíš vlna veder. Jako když už i místním je vedro...

Ale z dlouhodobého výhledu je patrné, že nás čekají drastická ochlazení. Pro ilustraci obrázek z mého oblíbeného accuweather.com, kde si můžete zjistit, jaká je obvykle průměrná teplota v Rehovotu v období, kdy k nám plánujete přijet. Zde tedy ta plánovaná ochlazení pro září.

Takže tak, už jdu pomalu oprašovat zimní kabáty, co jsme si sem prozřetelně navezli.

29.srpna 2017

Rehovot

Dneska jsem při ranním venčení měla po hodně dlouhé době pocit, že je jen horko. Jako né už horkonachcípnutí, ale prostě JENOM horko. A taky že jo- ještě v 10 hodin ráno pouhých 29°C, pocitová trapných 33, tak že by to léto vážně ztrácelo dech?? Zlepšilo mi to náladu..a pak mi ji zkazili na úřadu práce v Praze, ale o tom psát nebudu.

Protože už jsme tady tak dlouho, že už skoro plynule mluvím rusky, a protože jsem chvíli měla dobrou náladu, rozhodla jsem se jako správný domorodec shrnout několik zajímavých faktů o našem městě. Tedy jako o Rehovotu.

http://www.kardan-nadlan.co.il, https://israel-eilat.ru/

Město bylo založeno v roce 1890 polskými imigranty, kteří o několik let později spojili síly s imigranty z Jemenu. Jemeňáci dodnes tvoří významnou část obyvatelstva, bohužel jsem v anglicky psaných zdrojích nenašla přesný početní údaj.

Do Rehovotu také byla z Tel Avivu ve stejné době přesunuta výzkumná stanice zemědělství (později přetransformována na Fakultu zemědělství), a Rehovot se tak stal určitým centrem vzdělanosti, kam se dodnes stahují studenti a vědci z celého Izraele (a světa).

Ostatně když se blíže podíváme na městský znak, tak asi není třeba mnoho dodávat. To oranžový jsou pomeranče, ne vánoční koule.

Co se týče infrastruktury, je zde vše potřebné: řada synagog, zdravotnická centra (osobně jsem zatím navštívila tři a o moc víc jich nezbývá), pošta, obchodní centrum a kino.

Asi není potřeba vysvětlovat obrázky, ale pro jistotu- zde kino s bohatou nabídkou filmů

Jedna ze synagog

Nádraží a obchodní centrum

Tak to byl krátký exkurz do nejdůležitějšího města Izraele tak, jak jsme ho za tu dobu co tu jsme, poznali.