Čtvrt roku

16. srpna 2016

Už jsme tady čtvrt roku. Co to znamená? Že ještě rok a třičtvrtě zbývá. To nezní moc optimisticky. Nebo že ještě 21 měsíců zbývá. To zní ještě míň optimisticky. Nebo že je za námi jedna osmina..to zní trošku líp. Obzvlášť, když se na to podíváte takhle.

S dojídáním koláčů jsem nikdy neměla problém.

Mohla bych nějak zabilancovat, ale nechám si to na jedoneleté výročí, tak se aspoň podělím o naše pokroky s hebrejštinou.

Měla jsem v plánu zůstat u svých slavných číslovek 1-1000, ale k dalšímu učení hebrejštiny mě nepřímo donutila Mirina, protože na mě SCHVÁLNĚ při každé návštěvě mluví hatlapatilsky.

Ať mi nikdo neříká, že si nepamatuje, že jsme cizinci- vždyť i na dveřích do ordinace se seznamem objednaných pacientů je Matějovo jméno zkomoleno na dvě hebrejská písmena a hvězdičku, protože vůbec netušej, jak napsat ě a jak vyslovit ť.

Mirina se mě vždy na úvod zeptá jak se máme (ma nišma) nebo jak se jmenujeme (ma šimcha), i když to moc dobře ví. Schválně ty otázky zaměňuje aby mě zmátla, jako je to dost podobný. Vlastně nevim, jestli se to do příští návštěvy stihnu naučit, hodně se mi to plete.

Honza říká, že Mirina je typ ženský, která nesnáší ženský. Neumí s nima mluvit, a prostě lépe vychází s chlapama. Tak budiž ji to přáno, ale ta paní má docela problém, když pracuje jako dětská sestra a z 99% k ní choděj maminy (= ženy) s dětma. Je pravda, že když jsme u ní byli poprvé i s Honzou, bavila se výhradně s ním a o mě mluvila jako "o ní". Od tý doby, co k ní s Matějem chodím sama, mě útrpně bere na vědomí, ale naši komunikaci omezuje na ma nišma/ma šimcha a dál mluví hebrejsky na Matěje. No prostě moc si rozumíme a abych to zkrátila, moc se za ní v pondělí těším.

No ale abych nezamluvila tu hebrejštinu- ti co sledují naši lednici slávy, protože nám ve své dobrotě poslali pohled a kontrolují, zda už dorazil, jistě zaznamenali, že jsem pořídila nové speciální magnetky. Kdyby to nebylo poznat, má to být jako hebrejská abeceda. Každé písmeno je tam jednou. Z této premise vyvozuji, že toto:

je co magnetka, to jiné písmeno, a nejedná se o 9 obrácených písmen "r". A z toho vyvozuji, že naučit se číst je nemožné. Snažila jsem se  aspoň pasivně rozpoznávat jména potravin, abych při každém nákupu nemusela vytahovat mobil s překladačem. Začala a skončila jsem u okurky, protože ta se řekne melafefon (מלפפון), což je nejlegračnější slovo co jsem kdy slyšela, a žádný jiný jídlo  už to nepřekoná, tak se nemá cenu něco dalšího učit.

Co se týče Honzovy hebrejštiny, tak on umí ovládat tenhle přístroj (FACS)..(tak jsem byla opravena, že se samozřejmě nejedná o FACS, ale o sorter, SAMOZŘEJMĚ! Tak pardón!),

Tak to by bylo ve výročním čtvrtletním pamfletu vše, snad jen ještě..až k nám pojedete, neberte si do kufru ramínka na šaty, dneska kvůli jednomu takovýmu..Indovi..uzavřeli půlku Rehovotu.