3. července 2018
Mates pořád nemluví, proto jsme povolali nejukecanějšího člověka kterýho známe, aby přijel a rozmluvil ho. Matouš už je tu dva dny a Mates stále nic, to je zklamání. Kromě toho, že si tady Matouš každej večer povídá s Matesem, mi taky přijel vynadat, že zanedbávám dveře a lednici slávy.
I letos jsme totiž obdrželi několik pohledů, za který moc děkujeme, dělají nám opravdu radost. No ale červenec je v plném proudu, a pohledů nám tu přistálo jen pět, to není moc dobrý průměr. Nejlepší posílačka je Lenka. Ke krásnému pohledu z Hradu, který spadá ještě do loňské lednice slávy, připoslala ještě Žižkov a Vyšehrad. Děkujeme za připomenutí, jak je Praha krásný město, narozdíl od těch asijských krabic tady.
Pohled poslala taky Jana potápěčka, z kanadskýho hotelu se šábesovým výtahem. Je dobré vědět, že takové užitečné věci jako šábesové výtahy se už objevují po celém světě, to se prostě může hodit.
Terka poslala pohed z nějakýho asijskýho -stánu.. pořád si nemůžu zapamatovat z jakýho, a protože kombinace -tánské a izraelské pošty je smrtící, pohled nedošel, takže si ten -stán nezapamatuju nikdy. Tak to pak napravila pohledem z Azor, kam se vypravíme na dovolenou hned, jak přestaneme jezdit na dvolenou domů. Ach jo.
Bára číslo jedna se pochlapila a poslala taky pohled. Jsem zvědavá, kdy ho pošle Bára číslo dvě, ale ta je ještě malinká a neumí psát, tak si počkáme.
Magnetky jsou zároveň další z mnoha didaktických pomůcek, který mu mají pomoct s mluvením. Protože za 23 dnů půjdeme k český pediatričce a tý prostě nenabulíkuju, že Matěj říká tři až pět slov, protože ona to narozdíl od tý hebrejky pozná. Tak 23 dnů, Matěji, mákni!
Abych motivovala své věrné čtenáře, kteří nejspíš už vůbec věrnými čtenáři nejsou, protože ani neni co číst, protože nic nepíšu, koupila sem Matesovi (a Matouš to provezl přes přísnou letištní kontrolu, přestože uvedl, že se jedná o dárek, který obdržel poštou, OMG, to NIKDY neříkejte, až za náma poletíte), nový magnetky na nový pohledy.