Už nemůžu čekat

Z balkonu můžeme pohodlně sledovat ten fascinující proces vzniku nové stavby. Je to vzrušující. A věděli jste, že když stavíte barák hned vedle frekventované silnice v centru města, musíte tu silnici uzavřít pokaždé, když chcete na stavbu navézt nový materiál, nebo třeba něco vybetonovat? A věděli jste, že uzavření jediného tahu přes město je levnější v noci? A že na mrakodrap je potřeba fakt HODNĚ materiálu? Každé dva týdny, v neděli, můžeme pohodlně z balkonu sledovat, jak navážejí materiál, a plno se toho o stavbách přiučit, v noci, až do rána, protože spát se u toho dop*dele fakt nedá.

Dobře, postěžovala jsem si na to, co mě doopravdy trápí. To, že se okolní země nemůžou zrovna dohodnout, jestli zničí Izrael ze severu nebo z jihu, se ve světle stavění mrakodrapu jeví jako zcela nepodstatný spor. Izrael soustředí všechny své vojenské síly tu u Gazy, tu u hranic se Sýrií, myslím že z toho ježdění sem a tam se vojákům už musí motat hlava. Ale my jsme v klidu, v centrálním disktriktu je klid. Až teda na tu raketu co včera z Gazy poslali Netanyauhovi nad hlavu při jeho předvolebním mítinku, tomu se už musím smát. Někdo by třeba brečel, protože  tu raketu jsme slyšeli až u nás doma, ale kde jinde se po politicích hází místo rajčat a vajíček rakety? Kde jinde tohle zažijeme?

Ale vlastně důvod, proč jsem se rozhodla s pamfletem již déle neotálet je, že mě minulý týden úplně dojal Mates, když na mě sám od sebe začal mluvit anglicky. Bylo to poprvé, co jsem ho angličtinu slyšela používat, tak je to důležitý video. Taky doufám, že se jednou budeme smát tomu, jak příšerně mluvil.. jednou..snad.