Embedded Files
20. srpna 2018
Zase sme tu
Tak sme zpátky. Návraty z dovolené jsou vždycky těžké, a když se vracíte do pouště,
platí to dvojnásob.
Kolegové v práci se tvářili, že mě i rádi vidí, dali to najevo tak, že chvíli mluvili anglicky. Roni mě informoval, že válka má zpoždění, a že se odkládá na příští rok. Příští rok teda začíná za 14 dní, ale to už se chýlí ke konci léto, a tady se válčí výhradně v létě, tak možná myslel příští léto. Erez mi řekl, že po dovolené vypadám zrelaxovaně, což byl vtip, on je takový šprýmař, protože já jsem po dovolené všechno, jen ne zrelaxovaná.
Matěj z naší dovolené totiž vůbec nebyl nadšený, dokonce byl spíš naštvaný, že jsme ho vytrhli z jeho izraelské rutiny. U dětí starších půl roku je moderní říkat, že brečí proto, že jim rostou zuby. Takže Matějovi rostly zuby celé 3 týdny a 3 dny, co jsme byli v Čechách. Navíc ho nikdo, vůbec nikdo, nenaučil mluvit ani chodit. Řiká teda čiči, když vidí kočku, kočky on miluje.
Sice nemluví naší řečí, ale číst umí obstojně. Za ten dramatický přednes by angažmá v Národním mělo být samozřejmostí.
Při návratu do Ásie jsem se jako ostřílená cestovatelka předvedla hned ve frontě na odbavení zavazadel, když jsem v ní zapomněla náš kufr. Kufr zapomenutý kdekoliv nemusí být žádný problém. Kufr zapomenutý ve frontě plné Izraelců je průser. Mega průser. Ke svému zavazadlu plnému piškotů a Pampersek jsem se přihlásila asi tak 90 vteřin před evakuací terminálu 2 letiště Václava Havla. Tolik vyděšených lidí pohromadě jsem nikdy neviděla. Omluvila jsem se hebrejsky a anglicky jsem řekla, že sem prostě blbá. Ve frontě ale byli skoro výhradně ruští židé, takže mi nerozuměli. Ale když si všimli, že kočárek, který tlačím v tom zmatku před sebou zeje prázdnoutou, nejspíš jim došlo, že zapomenuté zavazadlo je můj nejmenší problém, a odpustili mi.
Matěje sem sice nikde nezapomněla, on jen veškerý čas na letišti prochodil sem a tam, ale moje spanilá jízda pokračovala v letadle, kde jsem ztratila naše pasy. Při jejich hledání jsem přemýšlela, jestli nás z Izraele deportujou všechny, nebo se ustrnou aspoň nad Matějem a šoupnou ho do nějakýho kibucu, a jestli se se mnou Honza rozvede ještě dneska. Tentokrát mi přehnaná všímavost izraelského lidu ale pomohla, pohozené pasy spolucestujícím neunikly a naštěstí nám je vrátili.
Ve stínu těchto událostí se nevypnutý a při vzletu letadla zvonící mobil (můj mobil, jasně že můj), jeví jako naprostá drobnost.
Měli jsme štěstí, Matěj si v letadle zdřímnul na celé dvě hodiny. Zbývajících 120 minut letu sice k demolici letadla zcela postačuje, ale byli jsme vybaveni tolika novými hračkami a knihami, že ani náš Matěj nestihl nic zničit. Hodinové proplétání letištěm a následnou cestu vlakem do Rehovotu už snášel o poznání hůř, protože mu nejspíš bylo blbě ze všech těch piškotů, co jsme do něj ve snaze uplatit ho nacpali, ale nám křik nevadí, my si na něj za ty tři týdny dovolené už zvykli a jsme k němu zcela hluší.
Domnívat se, že doma (nastal čas připustit si, že Matěj je v Izraeli doma) mu zuby najednou přestanou růst bylo liché, takže... PANEBOŽE JAK DLOUHO JEŠTĚ??!!
3. září 2018
Co je nového
Blíží se konec roku 5778. Přípravy na oslavy vrcholí, stejně jako léto, protože jak mě varoval řezník v obchodě, zima začne už za 2 týdny!! Nevím, jestli těch zimních 30°C letos přežijeme, už loni to byl docela záhul a všechny tlustý ponožky už mám prošoupaný.
Čtenáře ale stejně nejvíc zajímá, co je novýho v životě Matesa, který včera oslavil rok a půl. Tak prosímvás, vůbec nic, a už se nás na to furt neptejte. Smiřte se s tím, že za ruku bude chodit už pořád, sám se prostě bojí, ano, zkoušeli jsme si ho posílat mezi sebou i všemožně ho jinak motivovat aby se sakra už pustil, jak se píše na maminkovských chytrých webech, ale víte co, ty rady nefungujou.
Dále se smiřte s tim, že jeho slovní zásoba zůstane omezena na prosté kočičí čiči, a mějte ho i tak rádi. Zase umí na požádání plazit jazyk, no kdo z vás to má...a ten výtvarný talent..
Co mě na něm fakt štve, jsou jeho naprosto příšerný hysterický scény při odchodu od chůvy. Ne, že by jako nechtěl s maminkou domů, to on samozřejmě chce, ale on nechce do kočárku. Chce jít pěšky. Minulý týden jsem to s ním jednou podstoupila. Šli jsme hodinu a půl ve 40°C, vypil mi všechnu vodu, takže já měla úpal, a on úžeh, nebo naopak, a už to nechci nikdy znova zažít, protože bych to už taky nemusela přežít. Protože jeho hysterický scény nesnášim, resp. se stávají pomalu zdraví nebezpečné, protože on má čímdál větší sílu a při poutání do kočárku mě snadno přepere, a když nedejbože mu zapomenu sundat botičky, tak to je pak průser, protože kopnutí těma botičkama do zubů a do oka docela dost bolí, snažím se hledat kočárkové alternativy.
Sehnala jsem, a nebylo to vůbec jednoduchý, židličku za kolo, a taky jsem půjčila od Weizmanu kolo, že ho jako budu vozit na kole. Mates je bohužel vysoce konzervativní, za což může Honza, to jsou jeho geny, a sedačky se odmítl dotoknout, natož v ní sedět, to už jako vůbec ne. Další alternativa je tříkolka. Než jsme do jedný takový krásný vrazili půlku mýho měsíčního platu, NAŠTĚSTÍ jsme jí vyzkoušeli půjčenou. A dopadlo to takhle, šli jsme zase po svých.
Už mi došly nápady. Do kočárku ho aspoň rvu pokaždý na jinym místě, aby nás sociálka, kterou na mě určitě už dávno uvědomělí rehovotšťané poštvali, nemohla najít.
Tak snad už vážně za 14 dnů začne zima a my budem moct chodit pěšky.
8. září 2018
Ty okna nemej
...začne pršet. Pobavil mě Honza dneska ráno moudrou lidovou pranostikou.
A já ty okna umyla.
A ono začlo pršet.
Poprvé po půl roce.
Ach, meterologický bože, kdybych věděla, že tě stačí naštvat mytím oken o šábesu, myla bych je klidně každý víkend.
Naše druhé léto v poušti je u konce. Už zbývá jen jedno, poslední.
12. září 2018
Slavíme
Jen co zapršel nadějeplný deštík, zase se oteplilo. Zkusila jsem znova umýt okna, a oteplilo se ještě víc. Půl roku nepřestávajících veder organismus unaví, hůř se nám vzdoruje. Zkrátka oslavy nového roku trávíme nalapeni na klimatizaci.
Loni jsme izraelský silvestr oslavili na Rosh Hashanové večeři u maminky Honzovy kolegně, která nás k sobě ze soucitu pozvala- viz Nový rok
Letos jsem zařídila pozvání já, a protože vzbuzuji víc soucitu než Honza, dostali jsme pozvání hned dvě.
Nejdřív nás pozval kolega Roni jako poděkování za to, že jsem mu pomohla s experimentem. Je to od něj milé, i když znám praktičtější formy díků, jeden takový dík od kolegy Orla vyjde online v říjnu. Nicméně Roniho pozvání jsme po zralé úvaze odmítli, protože jeho rodina bydlí v jiném městě a cestovat tak daleko s Matějem, ještě k tomu večer když je nevrlý, by pro nás znamenalo moc adrenalinu. Trošku mě to mrzelo, a představovala jsem si, že třeba v jiném vesmíru, v jiném životě, nám v takových situacích třeba pohlídá Matěje někdo z jeho prarodičů, tet, nebo kamarádů, a my si budeme moct vyrazit sami, třeba do kina, nebo na Rosh Hashanovou večeři. Třeba někdy, až od nich nebudeme 3500 kilometrů daleko.
Moji trudnomyslnost nakonec zahnala kolegyně Miri, která nás pozvala taky, bydlí ve vedlejším domě, a má holčičku stejně starou jako je Matěj, takže pro nálady unavených mimin má pochopení. Večeře proběhla hladce, proože Miri má kočku, tedy zvíře, které Matěj bezhlavě miluje a dokonce díky kočkám říká své první, a stále jediné, slovo čiči.
Na fotografiích zachycujících průběh návštěvy si Matěj rozšiřuje alespoň hebrejskou slovní zásobu (a navíc nesedí do W, to sem dávám, aby Lenka měla radost), a dále si dělá pohodlí na zemi, což byl pro nás pokyn k odchodu.
Odtud se dostávám k ožehavému tématu Matějovy 18 měsíční kontroly u doktora, která nás bohužel čeká zítra. Snažila jsem se tam poslat Honzu, ale vymluvil se na experiment, takže to zas bude na mě. O tom, jak dopadla jednoletá kontrola u doktorky, která neumí slovo anglicky, jsem napsala jeden ze svých nejtragikomičtějších pamfletů- viz Am am
Já jsem na své hebrejské slovní zásobě od poslední návštěvy zamakala a rozšířila ji o "eš delet" (požární dveře), tak snad se ta Ruska taky polepší. Uvidíme. Nic si od toho neslibuju, krom toho, že po návštěvě doktorky nás čeká ještě návštěva sestřičky (ne, neordinují spolu), a ta anglicky umí, a tý budu muset zase lhát ohledně Matějova mluvení. Takže teď večer smolím seznam imaginárních slov, které zítra zařadím do imaginárního matějova repertoáru.
Až tohle jednou budeš, Matěji, číst, a já vím že budeš!!, tak jsem ti polepšila o "máma", "táta", "pa", "koko", "bé", "bů", "haf", "tůtů", "baba", "děda" /taky je to seznam pro mě, protože už jsem zapomněla, co za slova jsem si vymyslela minule, a nechci být při lži přistižena/.
Tak Shana Tova. Dobrý rok.
19. září 2018
Bez aut
Yom Kippur, den smíření, kdy je zavřeno všechno, VŠECHNO, včetně silnic a dálnic, má zvláštní atmosféru. Nemůžete v podstatě nic, tak děláte věci, který normálně ne. Třeba chodíte prostředkem silnice. Strašně populární je jízda na kole všude, zejména na dálnici. Nezaháleli jsme a vytáhli jediný dopravní prostředek, který tu máme.
A, ano, pozorný čtenář, kterému není zatěžko pustit si video, se kterým se natáčím, youtubuju ho a pak zde sdílím, si jistě povšiml jednoho detailu.
Ano, Mates chodí!!
Ne, nemluví. A neptejte se mě na to pořád.
Protože chůzi piloval skutečně dlouho, než se odhodlal pustit se do světa sám, začal vlastně už před rokem, chodí teď už dost obstojně a vyvíjí i slušnou rychlost, takže trasu od chůvy už stáhnul na 45 minut čistýho času, to je docela slušný výkon. Jsou to asi 2 km.
Když už je Matěj velký kluk (75. percentil výšky a váhy, to je jediná zajímavá věc, co jsme se dozvěděli u doktorky na kontrole), a umí normálně chodit, měl by se naučit i normálně spát. Nikdy to nebylo s tím jeho spaním růžový, ale od naší návštěvy ČR spí vážně příšerně.
Proto čtu teď knihu Jedes kid kann schlaffen lernen (Každé dítě může dobře spát), což je velmi kontroverzní kniha, která budí vášně zejména na maminkovských webech, kam jsem se omylem dostala, když jsem se jí snažila ukrást z internetu. No myslím, že kdyby si jí ty hysterické matky nejdřív opravdu přečetly, zjistily by, že k týrání dětí nedochází, a že autorka má vcelku zdravé názory. Jako například, že dítě má v noci spát. A že rodič je taky jen člověk a má taky v noci spát.
Jestli návody v knize pomohly nebo ne, uvidíme za pár dní, kdyžtak jí nominuju na Pulitzerovu cenu.
23. září 2018
Anketa Zlatý Mates
S Matějem je pořád větší a větší sranda, alespoň tohle má po mně, proto jsem se mu rozhodla věnovat dnešní anketu o Nejvtipnější Matesí video. Všechna videa v soutěži vznikla v uplynulých třech dnech. Videa od chůvy poznáte, ještě pořád se nenaučila natáčet naležato.
Hlasování najdete na konci příspěvku. Vítězné video, respektive herec hlavní role, bude odměněn přídavkem Beby.
Legrační moucha..nebo spíš něco přimíchaného v Matějově porci jídla
Matěj dřepuje
Ještě jsem to nevzdala..Matěj se učí mluvit. A tak to máte každý den.
"Co mám víc udělat pro to, abyste mě konečně umyli?"
Matěj vaří těstoviny..
..nutno dodat, že toto video má (poněkud smutné) pokračování:
Školní výlet do safari Matěj pečlivě dokumentoval natáčením na mobil.
5. října 2018
Češi
Podzim, chceme-li tady to Never-ending-fucking-summer (dále NEFS) tak nazývat, je obzvláště plodný na přítomnost Čechů v okolí WIS. Jednu chvíli se jich tady nacházelo najednou deset, což je skoro na zápis do rehovotské knihy rekordů. Kulminoval tu totiž počet českých studentů a Matějovi navíc přijeli prarodiče.
Matěj vzal prarodiče na Masadu, což byla premiéra i pro něj. Díky NEFS to byl vskutku horký zážitek, který už snad nikdy nebudem opakovat, jsem ochotná se tam vrátit maximálně někdy v lednu.
V NP Beit Guvrin už byl, pro srovnání přikládám fotografii, jak se za tu dobu změnil.
Prarodiče ho naučili vydávát několik nových, nutno říct že podivných, zvuků, které já se za slova neodvažuji vydávat, ale prý je to pokrok. Pokrok také je, že jsem díky prarodičovskému hlídání spatřila Rehovot poprvé po setmění.
Také jsme se mohli na párty u Šárky rozloučit s Denisem, který tu pár týdnů pobyl, stejně jako všichni my tady se do Země zaslíbené zamiloval, odjel si obhájit do Prahy magistra, a za rok se sem vrátí, aby mně a Honzovi pomohl s balením, protože za rok touhle dobou my už budeme balit.
Z párty jsme si odnesli adrenalinový zážitek, když se v baráku rozezněl požární alarm. Diskuzi nad tím, jestli máme uposlechnout hebrejských povelů k evakuaci (rozuměli jsme slovu oheň) přerušil Jirka, který se stoickým klidem poznamenal, že na Šárčině plotýnce teda taky něco doutná. Byl to zapomenutý kus igelitového pytlíku a ano, ten požární alarm jsme tím sputili právě my. Weizmanovská security s minimaxem dorazila až po 10 minutách, což považuji za téměř skandální a volám po zjednání nápravy. Otestujeme je znovu příští týden, kdy Šárka slaví narozeniny.
Nesmím zapomenout zmínit, že se v Praze Matějovi narodila letos již čtvrtá kámoška, vyjímečně se nejedná o Barboru. Mazal Tov, Maruško! A pořád čekáme na toho kámoše nějakýho.
10. října 2018
Volby
Včera poprvé za celý den venkovní teploty nepřesáhly třicet. Ráno 24. Přistihla jsem se,
jak přemýšlím, jestli na cestu do práce bude stačit mikina, nebo radši opráším i bundu...... Jako vážně se mi tohle děje? Budu statečná a ještě pár dnů to vydržím jen v tričku. Matěj dostal rýmu, já dostala rýmu. Prostě v Izraeli začal podzim.
Rehovot se chystá na komunální volby. Poznali jsme to podle nabídky pekárny rozšířené o koblihy a...ano, čeká nás další volný den, protože v den voleb je státní svátek. Přišel nám email, ať v žádnym přápadě nechodíme do práce a sypeme k volbám.
Co je dále nového- dorazily nám nějaké pohledy, za které moc děkujeme, nemám teď moc čas aktualizovat Lednici slávy, protože po nocích šiju Quiet book. Začala jsem s ní před půl rokem a po několika stezích mě to přestalo bavit. Nedávno jsem si ale uvědomila, že Vánoce, a tudiž naše další cesta letadlem, se bohužel blíží, a že teda musim máknout, abych měla knihu na cestu hotovou.
Docela jsem pokročila, stálo mě to asi tak 150 hodin šití, chválit mě nemusíte, už jsem se pochválila sama. Myslím, že na někoho, kdo si musel vygooglit jak se šije, a kdo jehlu použil naposled na vydloubání zadřené třísky...asi tak před 30 lety....docela slušnej výkon.
Hodně čtenářů se mě ptá, jak to dopadlo s knihou Jedes Kid kann schlafen lernen, podle jejíž rad jsme se snažili naučit Matěje spát. Tak došli jsme k závěru, že Jedes Kid kann NICHT schlafen lernen (česky: ta kniha je kec), Mates skončil u nás v ložnici a tím bych toto téma uzavřela a už bych se k tomu nerada vracela.
A abych nezapomněla, anketu Zlatý Mates vyhrálo video děti na safari. Mělo nejvíc hlasů, přestože já pro něj nehlasovala, takže jasný vítěz.
Na závěr Mates na motorce.
23. října 2018
Zima, neasi
Většina lidí už na nás v podstatě zapomněla, ale my tu pořád jsme, haló! my tu pořád trčíme, nezapomínejte na nás! Občas se ozvěte, dejte vědět že se vám po nás stýská, a že se těšíte, až se vrátíme. Ohledně toho návratu, tak ten se dneškem poněkud pozdržel, protože Honzovi v myšárně bez dovolení zabili myši, protože VYPADALY DIVNĚ. Bože, to se může stát fakt jen tady. Tak nevadí, že jo, ty knokouti se za pár měsíců narodí znova, no stress.
Vlastně co se týče mně, já to tu můžu zabalit z fleku, protože já na žadný posraný myši nečekám, a článek už mám.
Zatímco tady klepeme kosu, přijel nás navštívit Matějův děda. Vlastně už zas pomalu odjíždí. Byli jsme spolu v Jeruzalémě, který jsme prošli křížem krážem, doslova spodem a horem, ale bez Matěje, chodí už obstojně, ale tohle by neušel.
Co nového jinak- v Rehovotu vrcholí předvolební kampaň, což se krom koblih v pekárně projevilo výsadbou stromů před naším barákem. Oko bystrého čtenáře si jistě povšimne, že strom na fotografii je již uschlý. Možná není tak úplně dobrý nápad sázet stromy ve 35°C ZIMĚ. Ano, je to tak. O víkendu jsme měli jet s Weizmanem na výlet do kráteru Mitzpe Ramon v poušti, ale výlet byl odložen, protože, volně cituji: "zdá se, že zima se v pátek chystá udeřit, na jihu hrozí bleskové povodně, blabla, výlet se odkládá." Zima, no.
Před dvěma týdny byl v Jeruzalémě pro změnu Honza se svými rodiči, ale nic nevyfotili, nic nekoupili, a nic tam nesnědli, takže tam tak akorát můžou jet znova, protože taková návštěva Jeruzaléma nemá naprosto význam, nicméně Honza tam aspoň vyhlídl hrnčířství s originální arménskou keramikou, poslal nás tam, a my, my sme koupili nejdražší talíře na světě, no ale nechte tam tohle, že jo.
V životě Matesa uplynul další měsíc, už 20. Dvacet měsíců a žádné slovo. Ale v porozumění angličtině už dosáhl level inermediate, to už je na tom vážě skoro líp než jeho rodiče. Pro příznivce Matěje, kteří nevládnou angličtinou tak dobře jako on: dal to bez chyby.
Kdyby někdo taky potřeboval utratit pár tisíc za talíře, dám vám kontakt a adresu.
A z veselého soudku
Navíc se Matějovi konečně narodil taky nějakej kámoš, je to Janek! a uzavřel plodnou řadu mimin roku 2018. Mazal Tov!
Page updated
Google Sites
Report abuse