4. listopadu 2018
Někdo v naší laborce (v tý izrelský, ne český) vymyslel, že bysme se měli kamarádit, a proto bysme měli zorganizovat nějakou společnou akci. To je moje složité vysvětlení anglického termínu "lab activity", tak snad ste to pochopili podobně jako já. O konkrétní aktivitě se hlasovalo.
V normální zemi by byly nejspíš na výběr akivity jako hospoda, výlet, kolo, lyže, nějaká míčová hra (golf není míčová hra), nebo tak něco. Vím to, protože všechny tyhle vyjmenovaný aktivity jsem v Praze s laborkou, po který se mi stýská, ale už se skoro rozpadla, absolvovala.
Takže tady byl na výběr golf (bože..), jízda na koni (BOŽE..), poyke (to vůbec nevim co to je, ale lidi pro to hlasovali v kombinaci s jízdou na koni, takže bože..), kurz vaření. Vyhrálo poyke, ale protože se ukázalo, že vlastně pořádně nikdo moc neví, co to je, volba nakonec padla na kurz vaření. Pro ten sem samozřejmě hlasovala i já. Těšila sem se, že nám někdo uvaří, a já se při té příležitosti naučím nějaký nový izraelský recept, a hlavně- nebudu muset vařit.
Když mi dneska přišly instrukce, ať rychle pošlu tři recepty, moc jsem nechápala, k čemu tomu kuchaři, co nám uvaří, budou moje recepty, a pro jistotu jsem požádala o vysvětlení několik lidí v laborce. A postupně pcohopila, že vařit budeme my. Bože.
Neměla jsem čas vymazlovat ňáký český speciální recepty, šla jsem totiž zrovna cvičit, protože jsem si jako každý člověk s příchodem nového roku v říjnu dala předsevzetí, že zase začnu cvičit, tak jsem mezi protahovacíma cvikama sesmolila recept na dýňovou polívku, salát z quinoy, který je mým věrným čtenářům již notoricky znám, protože to je jediný recept v tomhle deníčku, a jablečný štrůdl. Doufám, že ten štrůdl nakonec dělat nebudeme, protože v návodu jsem lakonicky uvedla, že se koupí těsto na štrůdl (nevim jak se řekne listové těsto), ale popravdě nevím kde ho tady v tý v zemi zaslíbený koupit.
Samozřejmě dám vědět, jak moc jsme se skamarádili. Napínavý, ja vim.