22.února 2018
Matouš s Lenkou už dávno doma vstřebávají zážitky z nejlepší dovolené ve svých životech, a vymýšlejí při jaké nejbližší příležitosti se sem vrátí (Matouši musíš doklepat to PhD), a já se teprve teď dostala ke zveřejnění jejich autentických pocitů, které mi zcela spontánně doslova vykřičeli na kameru.
Ne že bych jako každá správná matka neměla dost času a celý den se nenudila. Ostatně na přiložené fotografii je momentka ilustrující, jak těžkou práci má naše chůva. Její život bych chtěla mít. Když ale Mates zrovna zcela vyjímečně nespí a zmerčí, že jsem se dotkla počítače, běží prozkoumat co se děje, a já nevím, kolik pádů ze stolu můj počítač ještě vydrží, myslím že ty tři co už má za sebou jsou na hranici přežití. Takže tolik k tomu, proč už moc nepíšu pamflety. Navíc si teď nemám moc na co stěžovat, to je smůla.Tak ty videa konečně. Manželé Vobořilovi byli plni emocí, tak jsou videa hned dvě.