Bet Guvrin

25. října 2017

Tak nám odjela další návštěva. Tento rok asi poslední. Původně jsem chtěla o našich zážitcích napsat až ve chvíli, kdy Matěj usne ve dne na déle než 30 minut, nebo až se v noci vzbudí na jídlo méně než čtyřikrát, ale už jsem pochopila, že to bych tady ten deníček mohla zrušit, a že na zázraky se čekat nedá, protože se nedějí. Matěj prostě až do osmnácti nebude spát a bude furt jenom žrát. A pak si ho vezme nějaká nevěsta a bude mu vařit Bebu ona, a my se konečně poprvé vyspíme. Tak to prostě je.

Tenhle obrázek mě v dětství hrozně děsil..a teď..teď je vyobrazení naší domácnosti.

No nic. Takže když přijela ta návštěva, tedy druhý Matějův děda, půjčili jsme na šabat auto a vyjeli na výlet do míst, kam se vlakem nedá dostat. Stanovili jsme rádius 45 kilometrů od Rehovotu, protože déle trvající křik Matěje v autosedačce mísený s mým zoufalým zpěvem se nedá vydržet. Těch 45 kilometrů je limit pro zachování zdravého rozumu a mých a Matějových hlasivek nepoškozených.

Do tohoto rádiusu (nebo rádia?) se vešel národní park Bet Guvrin. Je to park složený z řady jeskyní, které kdysi využívali obyvatelé přilehlého města Maresha k různým účelům. Maresha je, teda spíš bylo, hrozně starý město, z doby někdy kolem 500 př.n.l. Teď z něj zbyly hlavně ty jeskyně.

Zde jsou jeskyně aka podzemní holubníky. Holubi byli chováni pro maso a pro hnojivo. Matěj chtěl přispět svojí troškou do mlýna, teta do hnojníku, ale nestihl to.

Vchod do jedné z jeskyní, ve které byl uskladněn lis na olivový olej.

Květena takhle uprostřed léta, teda pardon, podzimu, nic moc, ale nějaký ten uschlý keř s květem se najít dal.

Na tomhe kopci dřív Maresha stávala, teď tam ale stojí už jen Matějův děda.

Pastva Matěje ve stínu oliv. Jo Matěj na fotce doopravdy je.

Další část Bet Guvrin jsou vykopávky antického města z 2.stol. Nejzachovalejší je amfiteátr, trošku podobný tomu v Římě. Asi se jim líbil. Je trošku menší, každopádně na tom izraelskym amfiteátru bylo výrazně míň lidí. Asi tak o několik tisíc míň. Jo a je to jediný amfieteátr v Izraeli otevřený veřejnosti.

Matěj marně čeká v aréně na svého vyzyvatele. Všichni se ho lekli.

Další části antického města- lázně, chrám.

Nojono, taky jsem tam byla.

O dalších našich zážitcích napíšu....někdy. Asi až se Matěj ožení.