21. října 2017
Naše účast u voleb? To byla nutnost, právo a povinnost. Co všechno jsme museli překonat a kolik nás to stálo úsilí?
Zařídili jsme si datovou schránku. Podali přes ní žádost o voličský průkaz. Přesvědčili jsme Matějova dědu, ať si taky zařídí voličský průkaz. Zjišťovali jsme na ambasádě, jestli se tam náhodou Honzův nezvěstný průkaz neobjevil. Neobjevil. Je někde ztracený. Honza ze hry vypad.
Půjčili jsme si auto. Aby si Honza nepřipadal méněcenný, dovolili jsme mu, aby nás k volbám do Tel Avivu alespoň odvezl. Naložili jsme Matěje do auta, i když Matěj auto nesnáší. Nezalekli jsme se 34°C teplotního výkyvu, i když já teplotní výkyvy nesnáším. Neodradily nás ani četné překážky na cestě k urně.
Když se Matěj dozvěděl, že kandiduje Bebiš, měl ve své volbě jasno. Bohužel ani Matějův voličský průkaz na ambasádě neměli, takže Bebiš ostrouhal. Málem jsme ostrouhali i my, když to chvíli vypadalo, že naše převzácné hlasy spadly do koše a naše volba se neprocpe přes trapných 5%. Kam se to ten svět zřítil?