Zima

Matěj ukazuje penízek, který jsme vydělali prodejem pohledů, který jsem vyrobila, abych si přivydělala na mateřské, pak jsem je na dva roky schovala do šuplíku, a teď je při úklidu našla a začala se jich zbavovat. PROTOŽE, a to je nejlepší část tohohle jinak veskrze nudného textu, protože začínám vyklízet byt a balit. PROTOŽE nás čeká předposlední cesta do Čech. Jako jak dlouho jsem o tomhle snila vím na den přesně. A teď je to skutečnost. Zahajujeme přesun domů. Vrátíme se sem někdy v lednu dobalit a v březnu (dobře, MAXIMÁLNĚ v dubnu) se vrátíme definitivně. Nebo aspoň do doby, než nám začnou chybět rakety a tak.

Tady jsem se zvěčnila s paklem letních věcí, který slavnostně odesílám do Prahy. Tvářím se blaženě.

Tohle je jeden z posledních letošních pamfletů. Asi teda ještě vznikne jeden, protože naše laborka plánuje oslavit, že dostala ERC grant. Zas padaly nějaký debilní návrhy jakože vaření, můj návrh výlet do Prahy nakonec neprošel takže nic, pak někdo navrhnul jízda na segway (??!) a vůbec nepochopili, proč se tomu směju, a nakonec to vypadá na hru na válku, laser tag. Tady je video, jak to má vypadat, já myslím, že hrát si na válku je super nápad a trošku teda začínám litovat, že jsem jako téměř jediná z laborky nebyla aspoň dva roky na vojně.

A protože je tohle zároveň jeden z posledních pamfletů vůbec, ráda bych čtenáře i sebe pomalu začala připravovat na sentimentální až smutný tón, ve kterém se ty naše poslední zážitky ponesou. Matěj se bude muset rozloučit se svými prvními a jedinými kamarády, které zatím má.  Tyhle videa pořídila ještě chůva. Holky už k ní nechodí a my se s nima vídáme míň a míň.

Budete nám chybět, holky.