Červenec 2017

1. července 2017

Summer is coming ♡

2. července 2017

Nová hra

Zajímavý, že poslední dobou píšu pamflety už skoro každý den, přitom tu leda tak chcípnul pes. Teda šváb.

Nicméně. Moje noční můra se naplnila. Po skotačení ve vlnách Středozemního moře musím se zánětem zevního zvukovodu vyhledat lékařskou pomoc. Že neslyším Matesovy stížnosti mě až tak neomezuje, spíš naopak, ale že nemůžu jíst, spát, chodit a mluvit, už je vcelku nepříjemné.

Zahajuji hru Dostaň svoje ucho k lékaři a strašně moc doufám, že bude mít míň kol než hra Naočkuj Matěje. Aktuální situace je taková, že mě milá paní na call centru naší pojišťovny objednala na čtvrtek (za PĚT dnů) a špatně jsem jí rozuměla adresu, tak nevím kam jít. Takže zase budem muset zapojit Yael 1-2, aby nám pomohla toho doktora najít. Vodítka: Dr. Alexander, Rehovot, ENT (=ORL). Hledej šmudlo.

Nejdřív se mi chtělo brečet, že tak dlouho tady takhle nevydržím, ale pak jsem si uvědomila, že například v pravěku se lidi se zánětem ucha nedostali k doktorovi nikdy, tak musím být statečná.

V nastalém zoufalství se uchyluji k babským radám. Zahrnují vše možné od česneku přes slivovici, tvaroh, kysané zelé (valašská rada, valašský slang), eukapyptus aj. Otorhinolaryngologové sice samozřejmě nedoporučují nic z toho, ale můj otorhinolaryngolog je 3500km daleko, takže ho asi neposlechnu.

Nejdostupnější je pro mě česnek. Smrdí celej byt včetně Matese. Mates se mnou nemluví.

Po konzultaci s lékařkou v ČR měním alternativní léčbu za jinou alternativní léčbu a čeká mě cesta do potravin pro láhev tvrdého alkoholu. Láhev vodky + kočárek + miminko = esence nepatřičnosti. Co se dá dělat, situace je kritická.

3. července 2017

Metamorfóza

Zánět ucha, den třetí:

Kašlu na trpící pračlověky, co je mi po nich.. tohle se nedá vydržet. Zkrátka nejsem statečná, no a co??!

Babské rady nepomohly. Podle další rady si mám do ucha nakapat jedlý olej. Popravdě už jsem tam nacpala tolik věcí, převážně jídel, že se bojím, aby se mi tam na oleji v tomhle horku neusmažil oběd.

Celou noc odpočítávám minuty do otevíracích hodin call centra naší pojišťovny a úderem 8 hodiny ranní tam znovu volám. Dopředu si připravuji anglická slovíčka jako: strašná bolest, utrpení, peklo. Operační důstojník mi vychází vstříc a přeobjednává mě na STŘEDU tj. za dva dny :D Ano,  znamená to o jeden den a noc utrpení méně, musím být skromná a vděčná, jak to učím Matěje. Háček je v tom, že mě čeká cesta do úplně jinýho města, Honza bude muset Matěje hlídat půl dne. A to za předpokladu, že se neztratím a nebudu několik dnů jezdit vlakem po Izraeli sem a tam.

Z výše napsaného jasně vyplývá, proč Metamorfóza- jedná se o mou metamorfózu v domorodce. Projevuje se to takto:

 1) Když mi operátor nabídl doktora v jiném městě, konkrétně Ashdodu, samozřejmě jsem bez zaváhání věděla kde to je, a jak se tam dostanu- trávíme tam víkendy u moře.

2) MILUJU klimatizaci! Za nic na světě bych ji nevyměnila! Nikdo mě nedonutí se od ní za celý den odlepit. Možná Matěj..ale toho přilepím taky.

3) Čeká mě návštěva místního fitcentra. Né fitcentra v kampusu, to by bylo moc jednoduchý (to fitko je jen pro vědce, ne pro jejich rodinné příslušníky). Ale do opravdovýho fitka ve městě pro domorodce. No dlouho jsem vybírala z jejich rozvrhu a nemohla se rozhodnout, kterou lekci zvolím, ale tak asi je jasný, pro co jsem se nakonec rozhodla. Zarezervovala jsem si lekci a doufám že se do příštího týdne uzdravím, nerada bych to měnila.

4. července 2017

ER

Já jsem se tady svýmu uchu už neměla v plánu dál věnovat, chtěla jsem na všechno s ním spojené nadobro zapomenout, ale Honza říkal, že když už jsem o něm napsala takové litanie, že bych ten příběh měla i dokončit. Zjistila jsem totiž, co znamená ER, to je ten seriál co u nás běžel pod názvem Pohotovost. Tak ER znamená Emergency Room a dozvěděla jsem se to proto, že tady ujížděj na americkým stylu zdravotnictví.

Takže prostě o vlahé, třicetistupňové půlnoci, která byla se zánětem ucha už třetí v řadě, když jsem si šla po osumnáctý do mrazáku vychladit obklad na hlavu, jsem se náhle rozhodla, že zkrátka jedu na pohotovost, a nazdar.

No bylo to takhle, já o tý pohotovosti přemýšlela už dost dlouho, ale Honza mi vysvětlil, že v takových malých městech jako je Rehovot, je pohotovost ve skutečnosti nějakej sklep, ve kterym sedí jediný lékař, na kterýho zrovna vyšla služba, obvykle např. zubař. Honza čerpá své zkušenosti z Valašského Meziříčí, on za to nemůže.

Představa zubaře hrabajícího se mi v uchu vrtačkou v zaplivanym sklepě mě natolik děsila, že pro mě pohotovost zkrátka nepřicházela v úvahu.

Ale ta třetí vlahá noc už byla tak nesnesitelná, že jsem se sebrala, a že se na toho zubaře teda jedu podívat. Tak nebylo to samozřejmě tak jednoduchý, nejdřív jsem se tradičně zdržovala s call centrem naší pojišťovny, kde mě z letargie vytrhla sestra dotazem, jak moc silná vaše bolest je- oznámkujte 1 až 10. Kdyby to bylo míň než 10, tak bych se neobtěžovala to všechno podnikat, to mi věřte.

Zjistili jsme, že pohotovost se nachází v nemocnici na konci města, a mimochodem ta nemocnice je, cituji z jejího webu: "jedna z největších nemocnic pod správou Clalit (to je ta naše pojišťovna, největší v Izraeli a 2. největší na světě), více než jednomu MILIONU pacientů poskytuje péči zhruba 2200 zaměstnanců, přičemž jen pohotovost má 26 oddělení. Tolik k tomu sklepu.

Musela jsem si vzít taxíka, protože autobusy už takhe v noci po městě nejezděj. Taxíka si buď můžete zavolat, když máte číslo, nebo si dojít do takový malý budky na hlavní ulici a domluvit si ho tam. Člověk v budce neuměl anglicky, ale vysílačkou si zavolal posilu, takže pohoda. Pět minut cesta autem do nemocnice: 40 šakalů. K tomu zubařovi, co zrovna chudák vyfasoval službu: V nemocnici byli DVA recepční plus sestra na příjmu, u té bych se zastavila, protože to mimochodem byla... laktační poradkyně. Když jsem jí vysvětlovala, že nechci moc brát prášky na bolest kvůli Matesovi, tak se košatě rozpovídala o laktaci. Byla fakt roztomilá, blahopřála mi ke kojení a že prej kdyby mi doktor nechtěl předepsat žádný léky, tak se nesmím nechat odbýt, protože existují léky, které mohu brát, a nemusím trpět jen proto, že se doktorovi nechce zvednout ten jeho línej zadek a zavolat výrobci léků, aby si ověřil vhodnost preparátu při kojení, vždyť k čemu jinýmu oni taky ty telefony maj, že.  Když na vás tohle chrlí někdo uprostřed noci uprostřed pouště, zatímco vy jste polomrtví bolestí, tak to ve vás zanechá hlubokou stopu, musela jsem se o to poselství tady podělit.

No, a  pak mě poslala na vytoužené ORL do pátého patra tohohle 7 podlažního sklepení. Tak dlouho jsem se tam snažila probojovat, a najednou jsem tam byla, prostě jako v nebi. Doktor byl milej a během zjišťování důvodu proč jsem tady, se mě zeptal, jak si užívám Izrael a co tu dělám. Řekla jsem, že teď právě si ho užívám moc, a že ani nevím co tu dělám, to už jsem si nechala pro sebe.

Z ušního extempore jsem vyvázla s oběma ušima, i když na jedno moc neslyším, ale o tom jindy (třeba až/jestli mě tady dokážou vyléčit), venkovní teploty se zřítily na arktických 30°C, takže jsme o šabatu nelenili, teple se oblékli a vydali se na další výlet.

Tentokrát pro nás Honza vybral národní park Askelon, 10km od pásma Gazy,

abychom se trošku otrkali. Národní parky obecně tady má na starosti organizace s dlouhým názvem a kozorohem (nebo kamzíkem, já teď fakt nevim Matouši, to zas bude keců) ve znaku. Ta převzala do správy naleziště ve městě Ashkelon teprve nedávno a dává to tam do pucu. Vykopávky jsou v plném proudu. Historie tohoto přístavního města sahá až do doby cca 2000 př.n.l.

Ashkelon je klasické moderní, nenápadné město.  Zbytky starého opevnění lze najít na jeho úplném okraji.

Matěj o tom neví, ale právě projíždí nejstarší obloukovou branou na světě.

Kameny a mozaiky staré 4000 let.

Cesta po útesu s výhledem na městskou pláž. Koupání je aktuálně zakázáno, ale nevíme, jestli kvůli vysokým vlnám, nebo proto, že Hamás neplatí za elektřinu a z provozu mj. vyřadil čističku odpadních vod, takže koupání v okolí pásma Gazy není doporučeno. Možná právě to je důvod, proč mě a mé ucho dnes čeká čtvrtá návštěva doktora.

Studna a hlavice sloupů staré 4000let. Ashkelóňané byli estéti.

Fauna (ještěrka a pták při koupeli)

Zóny tsunami jsme se nezalekli. Moře omývá prastaré vykopávky.

Další staré zbytky opevnění města a sloupů.

Trocha stínu a zeleně uprostřed vší té pouštní krásy. Matěje ta arktická zima zmohla a skoro celou exkurzi prospal.

Vzácnou chvíli Matesáčího bdění jsme ihned patřičně využili.

Na závěr jsme svlažili hrdla chladným mokem. Někoho zmohlo pivěčko poněkud více..

Další položka na našem návštěvnickém listu je NP Apollonia, ale nevím, jestli to zvládneme v létě a nepočkáme radši až se počasí umoudří, ono zkřehlými prsty se špatně mačká spoušť foťáku.

11. července 2017

Co mají rádi

Už dlouho se chystám vyhotovit seznam věcí, které mají Izraelci rádi. Za tu nedlouhou dobu co jsem tady, jsem vypozorovala, že rozhodně mají rádi:

TELEFONY. Ať potřebujete zařídit cokoliv, zjistit jakoukoliv informaci, jinak než přes telefon nemáte šanci. Emaily často  ani nemají zřízené. To je obzvlášť příhodné, když nemluvíte hebrejsky. Když totiž někam voláte, protože okolnosti vás k tomu donutily, na druhé straně se obvykle ozve automat. Pochopitelně hebrejský automat. Když jste trpěliví a čekáte dostatečně dlouhou dobu, po velmi intenzivních minutách blábolení autmatu a sérii reklam jste někdy přepojeni na živého operátora. Někdy ne. Někdy ten operátor umí anglicky. Někdy ne. Moje úspěšnost je cca 20%. Mám nasbíraný docela velký vzorek- jen abych dostala kapičky do ucha, telefonovala jsem celkem 18x (historie mobilu nelže). A to jsem si nakonec došla na středisko domluvit schůzku s lékařem osobně, protože nervy mám jen jedny.

TROUBENÍ. Kdo netroubí, nejede. Následuje záznam silničního provozu pořízený z našeho balkónu jedno běžné všední odpoledne.

SLEVY. Obchody jsou plné slev, zjm. oblíbené jsou množstevní slevy- kupte tři čokolády a zaplaťte dvě. Obrazová dokumentace se samozřejmě týká nejdůležitějších položek na nákupním seznamu, totiž sladkostí.

KOŠÍKY

uprostřed obchodu (aka bordel). Člověk naskládá potraviny do košíku, přijede s ním k pokladně, vyskládá věci na pokladní pás, a ... odejde a košík nechá uprostřed cesty??! A že přímo za tím člověkem stojím třeba já, třeba s kočárkem, a ten košík mi jako FAKT PŘEKÁŽÍ SAKRA!!!! No stress.ELEKTROKOLA. Na elektrokole jezdí mladí, staří, věřící, nevěřící, ortodoxní, neortodoxní, zdraví, nemocní. Všichni. Obrazová dokumentace chybí, trošku se ty kola bojím fotit, aby si to neykládali špatně. Ale časem dodám. ÚNKOVÉ HRY. Víkedy tráví Izraelci přibližně dvěma způsoby: na pláži anebo v Escape room. Milují Escape games. A údajně byl tento...zajímavý způsob zábavy vynalezen v Čechách?? No nevím, moc se mi to nezdá, ale neověřovala jsem to.IGELITKY. Oproti celoevropskému trendu omezování igelitek v obchodech zde v Ásii přetrvává móda cpaní igelitek ke každému nákupu. Nejedná se přitom o jednu igelitku na jeden nákup, to bych nijak nekomentovala, ale například kyž jdeme pro chleba (ano, chleba se i v těchto končinách vyrábí), dostaneme k jednomu chlebu TŘI igelitky. Jednou jsem se je pokusila odmítnout, ale vůbec nepochopili o co mi jde, byl z toho jen zbytečný konflikt, tak jsem radší přistoupila na jejich strategii hromadění igelitek a balím do toho Matesáčí bobky. SVÉ DŮCHODCE. V Čechách jsem si toho nikdy nevšimla, ale tady je zvykem, že důchodci (obvykle invalidní), jsou venčeni sými opatrovníky. Každý den jich potkám desítky. Sedí ve skupinkách nebo osamoceni, ale nikdy se spolu nebaví. Koukají do prázdna, a opatrovníci si opodál hrají s mobily, nebo klábosí mezi s sebou.

16. července 2017

Spása v muzeu

Dva měsíce tady. Vedro usmažilo, rozpustilo a vysušilo všechny moje mozkový buňky. Nedá se dělat nic, jenom tohle léto nějak přežít. Teplota venku v 9 hodin ráno: 32°C. Ve stínu. Není tu stín. Následující 4 hodiny teplota vzduchu stoupá o 2 stupně za hodinu. Pak se to zastaví a veeeelmi pomalu klesá. Takže v 8 večer už je na pouhých 30°C. A to vůbec nemluvím o pocitové teplotě, která je ještě o 4°C vyšší. To jsem si nevymyslela, to píšou na accuweather.com. Ven to nechodím zkoušet, nejsem sebevrah. Proto nás Mirina objednala na zítřejší druhé kolo očkování na 11:30. Protože mě nesnáší a chce se mě zbavit.

Z výše popsaného je asi jasné, proč jsme se uprostřed léta rozhodli strávit šabat v muzeu. A byla to dobrá volba, bylo tam tak příjemně!

Obvyklý obrázek Tel Avivu- mrakodrapy vs. malé koloniální domečky.

Centrum a muzeum umění.

Matěj si to mezi díly velkých umělců vpravdě užíval. Nejvíce ho zaujal Picasso.

Muzeum má zajímavé interiéry ve stylu jednoduchých linií.

Umění nejmodernější (moderní instalace špinavých hadrů).

S Honzou jsme si vybrali do našeho zatím neexistujícího obýváku obrazy od Pollocka. Hned jak se vrátíme z vyhnanství, pořídíme si celou sérii.

"Prosimtě vyfoť nás, jakože si Matěj prohlíží obrazy." Jojo...

Na závěr mi nezbývá dodat, než že doufám, že je tady hodně muzeí. Léto je dlouhé.

18. července 2017

Trocha antropologie

Včera byl Matěj na přeočkování u Miriny (přežila jsem cestu v polední výhni, tak nám Mirina srpnovou návštěvu domluvila opět na poledne, ona to prostě nevzdá), a při té příležitosti jsme zjistili, že Matýsek váží již 7500 gramů.

Chtěla bych tentokrát předejít hromadě vyděšených zpráv typu: "To je strašné, už mu tu Bebu nedávejte!", "Bude obézní, udělejte s tou jeho závislostí něco!", "Je to cvalda, to je tou Bebou.".

Takže prosimvás- Matějovi jsou sice teprve 4,5 měsíce a jeho porodní váha je již více než dvojnásobná, ale ZÁROVEŇ měří 66,3cm. Dovolila jsem si přiložit tento názorný růstový graf, z něhož lze jasně vyčíst, že Matěj spadá přesně na úroveň 50. percentilu, je to tedy zcela průměrné miminko.

Prostě je velkej no. Ne tlustej. JÁ byla tlustá. On není.

18. července 2017

Buď fit

O hmotnosti Matěje už toho bylo napsáno skoro tolik, co o mém uchu, takže je asi jasné, že jestli s drobečkem chci držet krok (resp. jestli ho chci unést), musím se udržovat v kondici.

Podnikla jsem tedy výpravu do pravého izraelského fitka. Jednalo se o lekci hebrejského názvu, takže úplně přesně nevím, o co šlo, nějaké to posilování při hudbě. Ta hudba byla tak strašně hlasitá, že bylo úplně jedno, že instruktorce nerozumím ani slovo. Nerozuměla bych, ani kdyby hulákala česky. Takže jazyková bariéra nepředstavovala žádný problém.

Akorát ta instruktorka byla taková divná, taková malá trhlá Izraelka, vždycky něco zařvala, ukázala cvik, a odběhla, ostatní si tam zatím dělali co chtěli, tzn. že necvičili, ale například si lehali k větráku, no bylo to prostě zvláštní.

Rozhodla jsem se jít proto jinou cestou, kterou mi vyšlapal Honza. Z hebrejského eshopu objednal a dodal opravdické TRX. Nevím jak to dokázal, protože například souhrn objednávky vypadá takhle, a na tyhle věci já nemám nervy.

Matěj nová lana okoštoval a schválil, on je ostatně zná, vždyť jsem na nich cvičila už když byl na houbách. Takže už je stačilo jen zavěsit za dveře bunkru, a můžeme začít.

No nejvíc práce mi dalo se u toho vyfotit, to jsem se fakt zapotila..nějaký cvičení je oproti tomu brnkačka. Jako mohla jsem počkat až dorazí Honza z práce, ale to by nebyla taková výzva.

Mám přibližně 180 fotek který dokazujou, že jsem v tý výdrži vydržela opakovaně, a fakt dlouho. Nakonec se zadařilo.

Samozřejmě, že až za náma přijedete, můžete si na TRXech v bunkru zdarma také zacvičit.

24. července 2017

Nic nového pod sluncem

Už dlouho jsem nic nenapsala, to asi proto, že tady život jednotvárně plyne, Matěj roste, my stárneme.

Asi nejzajímavější novinkou je, že Uku, to je ten estonskej Viking, co jsem do něj celej jeden večer hustila jak mě to tady sere, se i přes mou intervenci rozhodl, že v lednu nastoupí k Jakubovi do laborky. Musim říct, že mě to dost překvapilo, dokonce jsem i prohrála sázku uzavřenou s Honzou. Asi jsem byla málo přesvědčivá, musím ještě potrénovat. No pro nás je to dobrá zpráva, počet Evropanů v naší blízkosti se tak zvýší o 100%. Uku má manželku a malý dítě, ale jestli přijede i s nima, to vlastně nevíme, to bude ještě překvapení.

No a pak ještě taková zajímavost, jak jinak než ohledně zdravotnictví, to je totiž to nejzajímavější, co tady teď prožívám.

Když už jsem si myslela, že jsem pochopila systém zdravotnictví a pojišťoven tady, totiž že když potřebujete ke specialistovi (například s uchem na ORL, kdo by to byl řekl), musíte nejdřív navštívit instituci, která si říká Family doctor, resp. si tam musíte domluvit schůzku, lépe osobně, protože to se snáz domlouvá rukama a nohama než po telefonu, tento člověk nazývaný lékařem, který ve své ordinaci nemá jiné vyšetřovací nástroje než razítko a počítač, vám vystaví speciální papír nazývaný Tofes 17, to je takové zaklínadlo a znamená to, že vám pojišťovna tu návštěvu u specialisty proplatí, a je úplně jedno, že vy máte od toho specialisty papír, na kterým je napsáno že chce, abyste k němu za 2 dny přišli na kontrolu, prostě musíte za Family doctorem, nebo ještě máte možnost sjednat si schůzku se specialistou přes pojišťovnu, když vám nevadí, že dostanete termín za měsíc a půl, i když bolestí brečíte do telefonu, že tak dlouho fakt nevydržíte, a nebo si zajedete na pohotovost, to je popravdě nejjednodušší a nejrychlejší možnost, tak když už jsem si myslela, že jsem tohle všechno popchopila a že už v tom umíme chodit, jsme chtěli Matěje objednat na rehabilitaci, a to je úplně jinej level.

Rehabilitaci mu před měsícem a půl doporučila doktorka Dana, ta co jsme u ní byli, aby potvrdila Miri, že může být Matěj naočkován. Zdálo se jí, že Matěj má slabší ramena, tak pro jistotu, ať si na tu rehabilitaci zajdem. Měsíc a půl trvalo Honzovi a Yael 1+ Yael2, než to vykomunikovali s pojišťovnou, nějakou další institucí jejíž smysl jsem nepochopila, doktorama a sekretářkama. Interpretovat to nelze, protože ten systém zcela nepochopily ani Yaelky, a jazyková bariéra jim beztak neumožnila vysvětlit ho Honzovi a Honza se ani nepokoušel vysvětlit to mně, protože já to ani nechtěla slyšet. No nicméně po tom měsíci a půl se podařilo získat termín na rehabilitaci, a to na říjen.

Říjen, to je ten měsíc, co nastane za čtvrt roku. Matějovi byly 3 měsíce, když ho doktorka poslala na rehabilitaci, a dostane se na ní, až mu bude 7 měsíců, tedy až se délka jedho života více než zdvojnásobí.  To je jako bych se já ve svých 20 objednala na ORL a dostala se tam v 50, takhle přibližně to odpovídá. Dál to komentovat nebudu, to ani nelze.

No a taky jsme zjistili, že léto se tu dá přežít, teda aspoň se zdá, že pořád žijeme. Až na občasný teplotní výkyv je většinou nějakých 33°C přes poledne, příjemný to není, ale vydržíte to. Jen v Jeruzalémě je teď horko, ale Jeruzalém je 30km daleko a pásmo Gazy 40, to znamená 90 sekund na útěk do krytu. Zjišťovali jsme to včera, ono existují věci, které je dobré vědět, obzvlášť když je teď v Jeruzalémě takové horko.

No tak jak říkám, nic se tady neděje.

30. července 2017

Žlutá je dobrá

Prej proč nic nepíšu, co se děje, blabla. No neděje se vůbec nic, nůůůda. Tak aspoň trocha aktuální květeny z kampusu- dominuje žlutá.

"Žlutá je dobrá."

(לעזאזל עם השמש)

 - staré hebrejské přísloví

Znamená to něco jako, že si máš vážit slunce, když svítí. Něco takovýho.

Tak v kostce- o víkendu jsme byli v parku Yarkon, protože jsme mysleli, že tam bude stín. Nebyl.

Ve čtvrtek (tedy v pátek), vzal Honza mě a Matesa do hospody, abychom si zvykali na lidi a nebáli se jich. Bylo tam několik Honzových kolegyň a pořád se nás ptaly, jak se pozná, že jste připraveni na dítě. Nepozná. Nejste.

Mimochodem tady je velký trend odkládání rodičovství na pozdější dobu (výrazně pozdější než u nás). Je to způsobené povinnou službou v armádě (2 roky u žen, 3 roky u mužů). Dlouhá doba studia, a potom si taky musíte ještě něco užít žejo, takže nějakých 35 let pro prvního potomka tady není žádný věk. Těm holkám v laborce je 30 a teprve ZAČÍNAJÍ PhD studium. Svatby, to jo, to mají rádi. Velké svatby. Ale na děti je vždycky ještě čas

30. července 2017

Jak jsem koupila chleba

"Shalom. Achat lechem, bevekasha."

"Ma lechem?"

"Jamina.

Kama ze ole?"

"Esrim ve-shalosh."

"Toda."