Prosinec 2017

1. prosinec 2017

Prosinec

Prosinec je tady, Vánoce se blíží, advent začíná. Tak jsme pro navození vánoční atmosféry natočili kátké video z našeho prvního prosincového šabatu.

A mimochodem, vy co ještě nejste objednáni na audienci k Matějovi Velikému, a chcete si sáhnout na někoho, kdo přežil 7 měsíců v poušti, tak už moc neváhejte- diář má již téměř zcela zaplněn!

5. prosince 2017

Tajný Santa

Chtěla jsem napsat něco zajímavého o Chanuce, která začíná za pár dnů, ale problém je, že o ní nic zajímavého nevím. Ukázalo se totiž, že Chanuku tady nikdo moc neprožívá. Žádná Chanuková výzdoba ulic týdny dopředu, žádné chanukové koledy, žádné chanukové šílenství v obchodech kvůli chanukovým dárkům, ani chanuková masáž v obchodech. Prostě nic.

Tak nic psát nebudu, to o oleji si může každý přečíst na wikipedii.

U Honzy v laborce ale vycházejí vstříct svým zahraničním kolegům a zavedli hru na Vánoce. Secret Santa- každý si vylosuje člověka, kterému má dát dárek a být tak jeho Santou. Po celý týden nechává svému vyvolenému indicie, které mu mají pomoci odhalit, kdo bude tím jeho Santou. Kdo svého Santu odhalí, dostane pak od něj za odměnu dárek za maximální cenu 20 šakalů (140kč). Za tu cenu se tu dá pořídit například chleba. Nic moc jiného mě nenapadá. Dobře, ještě dvě čokolády se dají pořídit.

Dlouho jsme vymýšleli indície, které by Honza zanechal své kolegyni, již si vylosoval, a jejíž jméno jsem úspěšně zapomněla. Jo Amit myslim. To neni důležitý. Nakonec jsme vymysleli toto.

Mysleli jsme, že to bude fakt primitivní, ale překvapivě Amit Honzu na retro fotografii nepoznala. Honza jí teda nechal dneska na stole siluetu Hradčan, a kdyby ani to nepomohlo, uchýli se k nejtěžšímu kalibru- na stole jí nechá pivní zátku.

To Honzův Santa mu nechal na stole tenhle vzkaz a švédské sušenky:

Fotky z poslední letošní procházky kampusem, naštěstí se ochladilo a je tu jen 20°C, takže přílet na vymraženou Ruzyň nebude takový teplotní šok.

Původně jsem ještě chtěla napsat jeden pamflet o tom, jak strašné je absolvovat čtyřhodinový let sama, pardon s 9 měsíčním miminem, ale shodou okolností s námi oproti původnímu plánu letí i Honza. Takže o tom napíšu, až se do Země zaslíbené budu vracet, oproti původnímu plánu sama, pardon s 10 měsíčním miminem.

A nebojte se o nás, my důvěřůjeme Železné kopuli. Ale popravdě.... úplně nám nevadí, že Dny hněvu strávíme mimo Izrael.

11.prosince 2017

Jsme doma

Jsme doma.

Předem mého pamfletu se chci omluvit všem svým devadesáti čtenářům zvyklým na vysoký standard kvality přikládaných fotografií za fotografie vyjímečně neupravené a neotočené- nemám tady svůj počítač a potřebné nástroje .

Cesta na letiště byla...slunečná. Ty péřové bundy, co jsme si do Izraele prozíravě navezli, nám vůbec nepřekážely a byli jsme moc rádi, že se s nima můžeme tahat zpátky do Čech.

Matěj si plné čtyři hodinu letu moc užíval.

Na letišti ocenil dětský koutek. On miluje dětské koutky. Jen to doteď nevěděl. Dosud v žádném nebyl.

Vykročili jsme z letadla a skoro umrzli. Ruce se mi třásly tak, že jsem neudržela mobil, abych zavolala tátovi, že jsme tady. Stejně mi tak drkotaly zuby, že by mi nebylo rozumět. Matěj chtěl křičet, ale zamrzly mu hlasivky. Díky bohu za péřové bundy, co jsme si do Izraele prozíravě navezli!

Konečně jsem Matějovi mohla obléct tu slušivou čepici s liškama, kterou jsem v záchvatu hrůzy z izraelské zimy koupila v září. To bylo VELMI prozíravé.

Už 18 hodin jsem neřekla I'm sorry, I speak English only. 

Už 18 hodin jsem neslyšela zatroubit auto. Jak se tady řidiči vlastně dorozumívají? To snad jezdí podle předpisů??

Jela jsem autobusem a věděla, kam ten autobus jede. Nemusela jsem se na to ptát rusko-hebrejsko-anglicky pěti lidí. Prostě jsem si to přečetla.

Šla jsem na nákup a věděla, co kupuju. Přečetla jsem si to.

Koupila jsem plnou náruč vepřového masa, šunky, klobásy.

Máslo v akci za 49,90?? Legenda, o které jsme doposud jen četli v novinách, se stala skutečností.

Dvěma prodavačkám jsem řekla todah, jedné šalom a paní do které jsem vrazila jsem se omluvila slicha.

Mohla jsem hodinu a půl čekat na poště a poslouchat, co lidi kolem mě říkají. Všem nadávkám jsem rozuměla. Mohla jsem dokonce nadávat taky. Blaženě jsem se u toho usmívala.

Tohle je na nějakou dobu můj poslední pamflet. Na další čtivo k raní kávě si musíte (můžete) počkat zhruba do půlky ledna. Ještě nevím kdy přesně se vrátíme. A jestli vůbec. Hahaha. To byl vtip, Honzo, neboj. Nebo možná nebyl.

Prostě

To be continued.

Hezké svátky!

28. prosince 2017

Vánoční speciál

Tři týdny, co jsme měli vyhrazeny na návštěvu všech, se blíží ke konci. Kdyby takhle rychle utíkal čas v Rehovotu, pamfletárium by ani nestihlo vzniknout. Ani by totiž nebylo potřeba.

S Matesem i bez Matesa jsem stihla obejít 10 (slovy deset) doktorů, 1 úřad, nepočítaně návštěv, 1 koncert. Koncert Avishai Cohena, což je pochopitelně Izraelec, vůbec nevím, proč náš výběr interpreta tolik fascinoval právě Matouše, který na tom koncertu byl taky, a (já tě viděla Matouši) dělal si při něm výpisky textů písní, aby se doma mohl učit hebrejštinu. Abychom se mohli koncertu zúčastnit oba, já i Honza, museli jsme Matesáčího dědu naučit vařit Bebu, což je umění hodné mistrů. Děda to zvládnul společně s Janou a my oběma ještě jednou děkujeme za to, že jsme poprvé za uplynulých devět měsíců a 23 dnů mohli někam vyrazit bez kočárku.

Ještě k těm číslům vystihujícím náš pobyt v Čechách a na Moravě. Honza stihl zabít a vykuchat 46 myší různého stáří a pohlaví (naše ztracená a znovunalezená Myš BalbC mezi nimi nebyla, ta už si užila trápení dost) a vypít 9 litrů piva. Což je mimochodem asi tak podobné množství, jako za stejnou dobu stihl Mates vyžahnout Beby.

Mates kam příjde, teda se připlazí, tam budí úžas nad tím, jak je velký a mohutný. Pobyt u prarodičů na Valašsku na čerstvém vzduchu mu velmi prospívá a o dnešní památné noci vypil Beby rovných 800 ml. To je ostatně důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento vánoční speciál, ke kterému mě vybízelo všech mých devadesát čtenářů lačných po informacích, jak se nám vede. Tak jak vidno, vede se nám, zjm. Bebožroutovi, dobře.

Nicméně čas vyměřený na pobyt doma utekl natolik rychle, že jsme nestihli zařídit vše, co bylo v plánu. Honza po pitvacím maratonu sice sesbíral všechen materiál co potřeboval, a balíček s myšími ostatky už je na cestě do izraelské laborky, ale já s Matesem v Čechách ještě pár lednových dnů až týdnů pobudeme. Do Zeme zaslíbené, kam se neskutečně těším, se vrátíme až bude vše hotovo. Podle předpovědi je tam právě teď 22°C, no komu by se chtělo zpátky, že.