Češi

Prarodiče ho naučili vydávát několik nových, nutno říct že podivných, zvuků, které já se za slova neodvažuji vydávat, ale prý je to pokrok. Pokrok také je, že jsem díky prarodičovskému hlídání spatřila Rehovot poprvé po setmění.

Také jsme se mohli na párty u Šárky rozloučit s Denisem, který tu pár týdnů pobyl, stejně jako všichni my tady se do Země zaslíbené zamiloval, odjel si obhájit do Prahy magistra, a za rok se sem vrátí, aby mně a Honzovi pomohl s balením, protože za rok touhle dobou my už budeme balit.

Z párty jsme si odnesli adrenalinový zážitek, když se v baráku rozezněl požární alarm. Diskuzi nad tím, jestli máme uposlechnout hebrejských povelů k evakuaci (rozuměli jsme slovu oheň) přerušil Jirka, který se stoickým klidem poznamenal, že na Šárčině plotýnce teda taky něco doutná. Byl to zapomenutý kus igelitového pytlíku a ano, ten požární alarm jsme tím sputili právě my. Weizmanovská security s minimaxem dorazila až po 10 minutách, což považuji za téměř skandální a volám po zjednání nápravy. Otestujeme je znovu příští týden, kdy Šárka slaví narozeniny.