Embedded Files
9.prosince 2017
Památná chvíle se přiblížila. Po 210 dnech v exilu nás čeká vánoční cesta domů.
Takže balíme.
Velká písmena samozřejmě nepoužívám pro expresi svého nadšení, ale jen a jen proto, že se mi velká písmena líbí.
Fotky z poslední letošní procházky kampusem, naštěstí se ochladilo a je tu jen 20°C, takže přílet na vymraženou Ruzyň nebude takový teplotní šok.
Dále věnuji prostor v dnešním pamfletu Honzovi, který by se velmi rád omluvil letecké společnosti ElAl. Loni v dubnu ji obvinil z toho, že mu při první cestě do Izraele zabavila, a z bezpečnostních důvodů nejspíš vykuchala, plyšovou Myš BalbC. Dnes jsem ji totiž značně zuboženou, podvyživenou a zcela psychicky na dně našla v tajné kapse Honzova batohu. Jako je zázrak, že tam ten rok a půl přežila. Ale trvalé následky si nejspíš ponese celý život.
Původně jsem ještě chtěla napsat jeden pamflet o tom, jak strašné je absolvovat čtyřhodinový let sama, pardon s 9 měsíčním miminem, ale shodou okolností s námi oproti původnímu plánu letí i Honza. Takže o tom napíšu, až se do Země zaslíbené budu vracet, oproti původnímu plánu sama, pardon s 10 měsíčním miminem.
A nebojte se o nás, my důvěřůjeme Železné kopuli. Ale popravdě.... úplně nám nevadí, že Dny hněvu strávíme mimo Izrael.
Page updated
Google Sites
Report abuse