Embedded Files
24. srpna 2019
Můj syndrom N trval 13 dnů. Už můžu zase psát. Not bad, abych tak řekla, to teď hodně používám, když se pozitivními průpovídkami snažím samu sebe přesvědčit, že je to tu vlastně fajn. Dneska mi zase už ani nevadí, že jsme další víkend zavřený doma a nemůžem ani na balkon. Venku je 70% vlhost vzduchu. Víte co to znamená? Že váš pot se nemůže odpařovat. Hoví si na vašem povrchu těla, stéká po něm, a když se ho dotkne paprsek slunce (ano, je tady HODNĚ paprsků slunce), přivede ho k varu. Na vašem těle.
U Matěje se Syndrom N projevil třídenní horečkou, zrovna když sem se chtěla obětovat a vzít ho k doktorovi, se zázračně uzdravil, asi viděl tu hrůzu v mých očích a zželelo se mu mě. A s horečkou začaly ty hysterický ataky, ty se pořád zhoršujou. Nechce jít spát, a pak nechce vstávat, nechce jít ven, a pak nechce jít domů, nechce jíst, a pak nechce přestat, nechce do vany, a pak z ní nechce ven. Nechce k chůvě a pak nechce domů. Ve středu to bylo nejhorší, NIKDY v životě sem se tak strašně nestyděla, jako když se náš chlapeček vzpříčil ve výtahu, vřískal skoro do bezvědomí, v jedný ruce sem balancovala s kolem a druhou volnou rukou sem ho z toho výtahu nemohla zaboha dostat a ty lidi čekající, až ten výtah milostivě uvolníme... ty lidi... To bylo vážně strašný. A ta tříhodinová cesta domů pak, ta byla možná ještě strašnější, ale možná byl nejstrašnější zbytek toho odpoledne, kdy sem nakonec musela zavolat Honzovi, ať de domů, protože s tím spratkem malým se nedá vyjít ven, nedá se dělat vůbec nic.
Honza se ze Syndromu N ještě nedostal. To je v pohodě, že jsme tu přece jen a jen kvůli němu, tak vůbec nevadí, že ho to tu sere.
Ještě musím do análů zaznamenat, že se naše skromná česká skupinka v Rehovotu rozrostla o nového člena, z nějakého důvodu se tu rozhodla svou postdockou kariéru rozvíjet Jarka. O její přitomnost jsme se tak trochu zasloužili my, a to tím, že jsme jí nedali přečíst můj deníček.
To kolo, ze kterýho mě během tý tříhodinový cesty dvakrát shodil, nám mělo zpříjemnit cesty k chůvě a ulehčit mi život, neboť redukuje můj polední pobyt na přímém slunci ze 40 minut na 14. Blbý je, že s hysterickým 15kilovým balíkem v sedačce se nedá používat, tak uvidíme, jak to s našima jízdama dopadne.
Jak dlouho tohle bude ještě trvat? Nebo se máme smířit s tím, že tohle je jeho povaha, takže už bude vzteklej napořád? Proč my?
Ach a další pamfletek bude, až Honza slavnostně pošle ten svůj na květen avizovaný članek..... (řada významných teček). S tím souvisí ještě jedna věc, ohledně naší budoucnosti. Rozhodla jsem se, že od ledna už neprodloužím svá pracovní víza, skončím v práci a budu doma s Matějem, vzdali jsme hledání náhrady za těhotnou chůvu, protože na ty 3 měsíce to stejně nemá cenu.
Na druhou stranu je kvůli tomu Jarka totálně nepřipravená na život tady, takže jí zaskočil hodinový pohovor na letišti, že vedro tu má jinou dimenzi než jakou dosud znala, že v neděli se pracuje, a že musela šestkrát do banky, než jí zřídili účet. Hodně štětí, Jarko, to je teprve začátek.Hned jsme zapili novou Matějovu nevěstu, v Praze se mezitím narodila Eliška! Mazal Tov!
Ano, tři měsíce. V březnu totiž odjedu domů...minimálně s Matějem... Takže...tadá...včera jsem NAPOSLEDY zasadila nový kytky na balkon.
A na jaře už nezaseju.
Page updated
Google Sites
Report abuse