Embedded Files
4. května 2019
Děkuju všem, kterým jsem sešla z očí, ale ne z mysli, a popřáli mi k narozeninám. Oslava byla bouřlivá a dokonce jsem dostala dva dorty.
Nejhustší dárek pro mě ale byl, že dort, který jsem dostala v práci, jsme nesnědli na plastovém nádobí plastovýma lžičkama, ale na normálních talířcích. Přispěl k tomu fakt, že laboratorní zásoby plastového nádobí došly...nebo je někdo schoval? Každopádně se mi potom moje přání líp prosazovalo. I když nikdo nechápal a nepochopil, co mám proti plastovému nádobí, který přece používáme každý týden na group meetingu a pak to všechno vyhodíme do koše, mně je z toho vždycky úplně špatně. Tak jsem poprvé v životě viděla Izraelce mýt nádobí.
Krom toho, že jsem teď blíž sedmdesátce než nule, jak mi ochotně spočital kolega Roni, který je takový narozeninový autista a každý den nás updatuje o nové narozeninové výpočty, jsme o víkendu podnikli patrně předposlední izraelský výlet v tomto roce (myslím rok 5779 pochopitelně). První teplá vlna se na nás přiřítí v pondělí, a s ní to asi definitivně odpíská letošní rekordně dlouhá zima.
Tu fotku brouka a rozkvetlou opuncii sem dávám proto, že je to focený na mobil a překvapilo mě, jak pěkně fotí. Holt nový koště.. už ho mám 14 dnů a zatím má jen ZLEHKA prasklý ochranný sklo, to je dobrý skóre.
Konec zimy mě docela štve, ten půl rok jsme si s Matějem hodně užívali, každý den nám trvalo přes 2 hodiny, než jsme na cestě od chůvy vymetli všechna hřiště. S tim je teď konec a Matěj mě doma asi sežere.
A tím se dostávám k nejdůležitějšímu faktu tohoto pamfletu- tadá, za malou chvíli to budou přesně Dva roky našich izraelských prázdnin! Možná uspořádáme oslavu pro hrstku Čechů, která tu úpí s náma, a pustim jim to video jak Izraelci myjou nádobí, protože tomu nikdo nemůže uvěřit, že se to vážně stalo.
Protože v Rehovotu pořád nejezdí vlaky (ne, nevěříme, že ta výluka někdy skončí), na ten předposlední výlet jsme jeli autobusem. A všimli jsme si v něm, že zastávky jsou uvedeny kromě hebrejštiny nově taky v arabštině, a co nás potěšilo ještě víc, taky v ANGLIČTINĚ! Víte jaký to je, moct si přečíst kam jedete? Nevíte, protože jste nikdy 721 dní nestrávili marným bojem s něčím, čemu nejde rozumět, a už vůbec to nejde číst.
Honza oslaví výročí celoústavní přednáškou, což je dobře, protože to znamená, že má o čem přednášet. Další týden pak to samé přednese na konferenci věnované brzlíku. Brzlík je nejdůležitější orgán v těle, jak by vám potvrdil Matouš, Aleš, Dominik, Ondra a další desítky vědců, kteří sem kvůli brzlíku přiletí. Brzlík jim za to stojí. A my tomu doma teda říkáme thymus.
Honzova přednáška bude tak průlomová, že její název Honzův šéf odmítl uvést v programu konference, aby náhodou ty šokující výsledky někdo za těch 14 dnů, co do konference zbývají, nenapodobil. Jsem na Honzu pyšná, že za dva roky práce na myších v poušti má to, co má. Teda bude mít, až to někam pošlou. Třeba do Přírody.
Optimisticky laděný pamflet jsem měla zakončený optimistickou hláškou, že už téměř měsíc nám nikdo neposlal raketu, a že to začíná být nuda, ale víte co? Než jsem ten pamflet dopsala, tak vážně začalo léto a...přes 90 raket dneska ráno. Tak už přes sto. Musím to rychle dopsat, kdo má stíhat tak rychlý aktualizace.
Page updated
Google Sites
Report abuse