Podzimní blues

Denní maxima 26°C, ráno na mikinku, přes den tak akorát na tričko. Sluníčka habaděj, pršelo naposled jak jsem o tom kdysi psala cca před měsícem, holt zázraky se nedějí opakovaně. Za necelých pět týdnů přiletí Matěj do Čech, o jeho přípravách na let napíšu někdy jindy, protože nemám tušení, jak fretku udržím 4 hodiny v náručí, určitě to vydá na samostatný pamflet. Každopádně už se mu plní diář, je doslova na roztrhání (Matěj, ne diář). Tak jestli se s ním chcete setkat, zarezervujte si s ním schůzku zavčasu. Abych měla o čem psát, zjistili jsme takovou zajímavost. Úplně náhodou jsme ji zjistili. Kdybysme si třeba úplně náhodou chtěli najmout chůvu, nebo třeba uklízečku nebo kuchařku Beby nebo to je jedno, tak kromě hodinové mzdy té paní musíme platit nemalé příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, a co víc- po roce vaření Beby u nás by ta nebohá paní získala automaticky nárok na placenou dovolenou a penzijní pojištní, oboje zpětně za ten rok, co u nás makala důchodově nezajištěná. Proto, když tady má někdo hospodyni, má ji přesně 364 dnů. A pak..jí propustí. Zajímavé, že. A velmi praktické.

A ještě bych okomentovala to Honzovo legendární vítězství v pití piva- pořád mu totiž chodí gratulace ke zdařilé reprezentaci České republiky v této nelehké disciplíně. Nadšence bych ráda trochu zchladila dvěma fakty, které asi opomínáte- 1) Honzův soupeř byl IZRAELEC, a ti, jak známo, vypijí přibližně jedno pivo za rok, takže ten chudák, co ho proti Honzovi postavili, nejspíš střízliví do dneška. 2) Všimli jste si vůbec, že to pivo co Honza tak bravurně vyžah, byla trapná třetinka? Ta se v něm vypařila dřív, než stihla stýct do žaludku. Takže zas to s těma ovacema tak nepřehánějte.

Na závěr podzimní Matěj. Ja vim, je roztomilej.