10. března 2020
Obyčejná fotka skříně u popelnic? Ne, je to symbol.
Jinými slovy, začala jsem balit. Dřív, než bylo v plánu. Jenže plány, to je teď něco, co je leda tak k smíchu. Jsme v podstatě jednou nohou v letadle, připravený se sebrat a letět okamžitě, jestli se bude situace vyvíjet blbě. To je naše dohoda s Honzou. Může být ještě něco blbějšího, než včerejší rozhodnutí vlády o karanténě pro VŠECHNY kdo do země přiletí? Izraelské aerolinky vypustily do médií něco o "závanu smrti" a zrušily lety oběma směry.
Nevím, jestli odtud budeme mít čím odletět a nevím, kdy to bude. Zůstáváme tu do poslední chvíle, protože Honza má v experimentu myši a pokud teď odletí, experiment nedokončí, protože nebude vpuštěn zpátky do země. Když nedokončí experiment, nedokončí článek, a bez článku jsme sem nemuseli ani jezdit.
Konec srandy, vůbec nevím, co mám dělat. Proto sem dávám anketu. Poraďte prosím.
A ještě než odkliknete radu, ať letím hned, pomyslete na to, že poletím s Matějem SAMA, a že Matěj bude minimálně několik týdnů bez táty.
K popelnicím teď chodím velmi často, od víkendu už jsem vytřídila a vyhodila zhruba 15 pytlů odpadu. Vůbec to nechápu, nikdy jsme tu nic moc nekupovali..aspoň jsem měla ten dojem.
Tu skříň objevil u popelnic před dvěma lety Honza a za pomoci Matouše, který tu tehdy byl na návštěvě, si jí půjčil k nám domů. Teď nastal čas ji vrátit na místo jejího původu. Epičnost fotografie podtrhují naše vyhozené purimové kostýmy. To bylo loni, v době, kdy se ještě směly pořádat oslavy.