Ta věta

1. listopadu 2019

Po 2,5 letech v Zemi zas. jsem se dneska konečně naučila právě TU větu v hebrejštině, která je esenciální pro přežití kdekoliv. 

Ani lo medaber ivrit. Nerozumim hebrejsky. 

Tu větu potřebuju čím dál častěji na dětských hřištích, kde stále častěji vznikají konfliktní situace. Nějaké dítko si třeba přijde postěžovat, že jestli jsem jako matka toho kluka (= Mates), co se zasekl v tobogánu (= Mates se bojí ho sjet), tak ať mu du laskavě říct, že tam překáží (= Mates ostatním dětem nerozumí), a ať ten blbej tobogán okamžitě uvolníme. Tohle mi zrovna přeložila maminka dvojčat ze školky, a nebýt jí, tak by nejspíš uvnitř tobogánu propukla válka, protože já jsem tomu spratkovi malýmu oprsklýmu izraelskýmu samozřejmě nerozuměla ani slůvko.

Teď všem těmhle... dětem můžu vysvětlit, že jim nerozumíme.

Tu větu mě paradoxně naučila Jarka, která je tu o 2 roky a 3 měsíce kratší dobu než já, protože se omylem včera zapsala na kurz hebrejštiny level středně pokročilí, a protože za něj už omylem i zaplatila, rozhodla se, že se naučí na vstupní kontrolní test, a ten kurz prostě dá. 

Ten test píše právě teď a kurz začíná v neděli. Jako respekt, Jarko, bobříka odvahy pro tebe. Nejenom za tu hebrejštinu. Za to že jsi tady.

Aby to nebyla nuda- Mates sbírá grepy. Slaďouš, že jo. Akorát tu nikomu nerozumí. Ach jo.