Embedded Files
3. listopadu 2018
Je listopad. Je po volbách. Volební stromy uschly na troud.
Volební den byl státní svátek. V práci nikdo (jen my, protože naše chůva pracovala. Ona není Izraelka. Ona zvládá jít k volbám a zároveň pracovat), parky obsypané piknikujícíma rodinama. Jasně, v Rehovotu je jen jeden jediný park, a to Weizman. Takže Weizman obysapaný piknikujícíma rodinama. Volební účast 30%. Jakože cože??!! Volno, aby lidi mohli jít k urnám, a milostivě dorazí 30%??!!! Velké zklamání, lide izraelský, VELKÉ ZKLAMÁNÍ, musím říct.
V pátek jsme byli letos naposledy u moře, přeci jen ty třicítky se nebudou držet věčně, vlastně už zítra mají spadnout pod bod dvaceti osmi stupňů, a v takový zimě my do vody určitě nepolezem. Už takhle jsme se osmělovali docela dlouho, teplota vody 24°C je prostě 24°C.
Starostou Rehovotu se stal starosta, co jím byl už před volbami, protože nikdo jiný nekandidoval. Tak to ty se ty odpadky v ulicích budou válet i další čtyři roky. Ale začínám mít podezření, že se tam snad válí proto, že to nikomu nevadí. Ať se Izrael snaží sebevíc, pořád ještě je to Ásie a asi vždycky bude. Na téma Je to Ásie chystám samostatný článek, až nasbírám dost fotek odpadků v ulicích, rozpadlých domů a asijského způsobu zapojování elektrického vedení. Mimochodem, předchozí starosta Rehovotu je prej v báni za úplatky. Moje iluze o morálním kreditu Izraelců vzaly za své. Je to všude stejný.
Kvůli přetrvávající sociální izolaci jsem se ve slabé chvilce přihlásila do rehovotského literárního klubu, který se snaží založit maminka dvojčat, Matějových spolužaček ze školky. Klub je složen z rodilých Američanek, takže jsem to pojala jako příležitost pro zlepšení svých jazykových (ne)dovedností a spočívá v tom, že se přečte nějaká konkrétní vybraná kniha, a pak se o ní diskutuje u čaje. V Americe jsou tyhle kroužky hrozně rošířený, protože tam asi ženský nemají co na práci. Vybranou knihu sem si stáhla, resp. mi jí táta poslal na mejl a já se chystám si jí stáhnout, a možná jí někdy začnu číst. Musím se přiznat, že od tý doby, co Matěj zredukoval počet svých denních spánků na jeden, a ten ještě probíhá dopoledne u chůvy, nepřečetla jsem nic. Vůbec nic.
Ale zase se naučil jezdit na motorce, kterou jsem mu před třičtvrtě rokem koupila. Resp. už vyrostl natolik, že dosáhne na zem. Tak teď drandí téměř nadzvukovou rychlostí po celym bytě.
Matěj navíc nepochopil, že při změně času z letního na zimní si může hodinu ráno přispat. Nepochopil to ani po týdnu, takže už týden vstáváme, nebo se o to aspoň snažíme, v pět.
A chudáček obětavej si navíc snaží svůj pobyt u chůvy odpracovat, denně jí tam šůruje celej byt. Prej až to sklo jednoho dne bude po nastoupení úklidové čety čistší než před jejím zásahem, tak o slevě začne chůva uvažovat...myslm, že je docela detailistka.
Podlahu berou taky z gruntu.
Page updated
Google Sites
Report abuse