30. března 2019
Den poté, co Matějův děda ukončil svou jarní návštěvu Země Zaslíbené, se zase vyostřil gazanský konflikt a už to bylo vážně nahnutý. Poznala jsem to podle toho, že Roni, který v práci mluvil o válce celý léto, o ní tentokrát významně mlčel.
No zatím stále nic, tak jsme se rozhodli, že je na čase pořádně provětrat Honzův fungl nový izraelský řidičák. Chtěli jsme proto strávit víkend někde hodně daleko od Rehovotu. Velmi populární jsou teď Golany, hodně lidí o nich mluví, například prezident USA, tak volba byla jasná.
Popravdě Trump nám do našich plánů hodil trošku vidle, ono pokaždý, když se o nějaké části Izraele mluví, je tam pak až moc rušno. Ale ubytování už jsme měli zarezervovaný, tak přece to kvůli nějaký Sýrii nenecháme propadnout, že jo.
Vyjeli jsme už ve čtvrtek, už v 15hodin, abysme se vyhli legendární izraelské špičce. Nevím, jestli se nám to podařilo nebo ne, ale každopádně místo 1 hodiny jsme jeli 3,5 hodiny. Mates sežral všechny piškoty, co jsme vezli na celý víkend, ale dali jsme to. Přespali jsme v Nazaretu a ráno se probudili do totálně prochcanýho rána (Mates též přispěl).
Pak jsme kvůli počasí změnili plány a místo do Golanské přírody se vrhli na největší zbytky největšího města z doby 1800 př.n.l. Tel Hazor. Správcům národního parku nás bylo líto, jak tam tak promoklí brodíme kaluže, tak nám uvařili čaj a dali sušenky. Jo a dali nám tip na výlet na místo, kde krásně kvetou irisy. Od této podívané jsme ale nakonec upustili, protože se nám nechtělo s Matesem lézt na zaminovanou plochu. Ostatně ani bez Matesa bysme tam asi nelezli. Ale moc děkujeme za tip!
A na závěr mokrého a studeného dne jsme objevili něco neuvěřitelného- na turisticky významném místě, což byl v tomto případě syrský bunkr z Šestidenní války (1967), se nacházel....bufet! Jako už jsme tady viděli ledacos. Ale prodávat jídlo a pití někde, kde chodí lidi, teda ještě ne. Ostřelovači za Honzou a Matějem jsou z kovu, ověřovali jsme to.
Abych to vysvětlila- izraelci milujou grilování a jejich představa dokonale stráveného víkendu spočívá v tom, že si do národního parku přivezou autem gril, ubrus, plastové nádobí, vázu s květinou, u vchodu si ugrilujou něco, co není vepřová krkovička, a jedou domů. Proto se nikde, nikde nevyskytují stánky s občerstvením a tohle, víc než cokoliv jinýho, je pro nás rozhodně největší kulturní šok.
No ale na syrskym bunkru, kterej už podle Trumpa neni v Sýrii ale v Izraeli, zatímco podle Evropy je stále v Sýrii, potřebují Izraelci ukázat turistům, jak sou dobrý, že ten Syrský bunkr je v Izraeli a ne v Sýrii, no prostě tam potřebuju dotáhnout turisty a to se dělá hlavně přes jídlo. Tak tam je bufet. Fakt hustý. Tak to je můj největší zážitek z víkendu. A mimochodem, EU, na mě to tam působilo dost izraelsky, tak už jim to chudákům taky uznej. Na fotkách za Honzou je zasněžený Mt. Hermon.
V sobotu byla předpověď počasí příznivější, tak jsme vyrazili do rezervace Gamla. Ten špičatý kopec na fotce to je ta Gamla, ruiny městečka tisíce let staré. Měli to docela do kopce, když si chtěli třeba nakoupit. Není divu, že to nakonec zabalili. Resp. se nechali dobýt Římanama v roce 67. A ty kameny naskládaný na sebe do tvaru stolu na prostřední fotce, to jsou hodně starý hroby dolmeny.
Ještě bych málem zapomněla na takový nepřijemný zážitek, o který se mi postarala pediatrička, když mi ve středu v 7 večer volala, aby se mě zeptala, jak je na tom Mates s mluvením. Byla jsem z toho tak vedle, že jsem málem zapomněla, že jsem jí před rokem lhala, že Matěj říká 10 slov. Ale rychle jsem se dostala do své role Matky plynule hovořícího dítěte a bravurně jí odelhala, že ano, Matěj už spojuje dvě slova za sebou. Tak říká mama mama. Nebo papa papa. Jsou to dvě slova za sebou? Jsou. V pořádku. Určitě.
Ale abych byla korektní, zde je pravý stav věcí: Matěj začal konečně opakovat slova po nás, akorát mu to až žalostně nejde. Takže ve výsledku "kytka" a "kaluž" je tétn. Tete je krtek, tata je táta, vrata, a závora. Slovní zásobu má tedy zhruba na úrovni 1 letého dítěte, akorát vynalezl svoji řeč. Já ale věřím, že za cca 20 let si najde takovou nevěstu, která mu rozumět bude, stejně jako mu rozumí jeho rodiče.