Embedded Files
2. března 2018
Stárne, chlapec
... přitakal Honza, když jsem si nostalgicky povzdechla, že Matýskovi už je rok. Popravdě já bych raději slavila až zítra, protože to jsem Matěje viděla poprvé, ale nebudu mu to komplikovat.
Narozeniny jsme oslavili zahájením noční odvykací kúry zvané "Ne, Bebu ne". Bylo to drsné. Pro mě psychicky, pro Matěje fyzicky. Ono řvát v postýlce hodinu vestoje vyžaduje i nějakou tu námahu. Honza vše prospal, takže mi nikdo tentokrát nevysvětloval, že Matěj roste, a že Bebu potřebuje. Byla jsem neoblomná a Beby nedala ani kapku. Přežili jsme. I Matěj.
Narozeninový den pokračoval výletem na pláž, kde jsme oddemonstrovali využití báboviček. Neměli jsme moc času, protože ten debilní šabat začíná takhle v zimě už hrozně brzo, takže jsme se ani neohřáli, a už jsme museli zpátky na vlak.
Vše vygradovalo mohutnou oslavou, z níž přikládám několik nejvýstižnějších fotografií.
Matějův výraz mluví za vše. Netřeba dále komentovat:
Ráda bych podotkla, že tu blbou narozeninouvou čepici sem sháněla MĚSÍC. Matěj ji snesl na hlavě VTEŘINU.
Je fajn, že si do rodinné fotogalerie můžeme přidat tolik pěkných nových fotografií.
Tak všechno nejlepší, Matěji Ať jsou další roky tvého života klidnější než byl ten první.
Nastává druhá noc odvykačky...držte mi palce.
12. března 2018
Jak vypadá peklo
...takhle:
Totiž abyste rozuměli- nabídla jsem mamince Matea (Matesův 6 měsíční spolužák ze školky), že jí ho pohlídám, zatímco ona si dojde k lékaři. Protože vím, jak je blbý, když onemocníte v cizí zemi kde nikoho neznáte, a nemá vám kdo pohlídat mimino, abyste se doplazili aspoň k tomu doktorovi.
Hlídala jsem přesně 67 minut, než si Matea díkybohu vyzvedl jeho tatínek. Bilance je následující: Mateo samotý křičel 46 minut. Mateo dohromady s Matejěm křičeli 17 minut. Matěj samotný křičel 4 minuty. Skóre tedy vyznívá výrazně lépe pro Matěje, ale tu mojí ponožku na záchodovou štětku úplně navlíkat nemusel. Když Mateo konečně odešel a Matěj konečně usnul, nasypala jsem si do krku čistý cukr, protože na tohle by čokoláda byla slabý kalibr.
No nic, přežili jsme to všichni, a mě nezbývá než zopakovat, že nechápu, jak to ta naše chůva dělá..TŘI kluci.
Protože se nám doma rozbil internet, resp. Honza říká, že jsem ho rozbila já, když jsem na vteřinu omylem vypla modem...to je samozřejmě čirý nesmysl, nicméně ten internet nám mají opravovat Izraelci, takže nejde už týden a termín opravy je stále v nedohlednu, tak právě proto jsem do zveřejnění textu o pekle ještě stihla projít dvěma očistcema.
Máme za sebou totiž 10 nocí bez Beby. Čtyři noci bez křiku. Byl to očistec, ale zdá se, že jsme to dokázali. Matěj je čistej. No dobře, ke svačině mu trochu beby dopřáváme, ale je to v mezích slušnosti. Za šakaly uspořené díky bezbebím nocím jsme si pořídili letenky do Čech, tak nás všechny o Velikoocích, nebo spíš o Pesahu, můžete očekávat.
Druhej očistec jsem přežila, když jsem k nám domů pozvala skupinu anglo matek na kafe. Ony se ty matky scházejí každý týden, pokaždé u někoho doma, a mě se docela dlouho dařilo se z toho nějak vyvlíkat, ale teď už nešlo jinak, ty významné pohledy se už nedaly ignorovat, tak jsem je tentokrát pozvala k nám. Že jsme celý víkend uklízeli, to je asi jasný. Honza upekl koláč, který celý moje útrpný hostitelstvý pozvedl o několik tříd vejš. Mimochodem se díky Honzovýmu koláči tyto dobré ženy poprvé setkaly s tvarohem, takže se Honza zasloužil také o kulturní osvětu.
Obvykle se scházívají tři, maximálně čtyři matky, kterým zrovna nespí nebo neprudí dítě. Já měla fakt smůlu a dorazilo ŠEST ženských se SEDMI dětma. Dvě z těch dětí jsou holky dvojčata, na který si Matěj dělá zálusk, koupila jsem mu kvůli tomu speciální tričko s nápisem Hello Ladies, ale bohužel si to tričko těsně před příchodem těch slečen poprskal obědem natolik, že nápis by stejně nebyl vidět, takže by převlečen.
Vesměs to byly Američanky, jen se nám sem vloudila jedna Ruska, ta vůbec nevim jak se tu vzala, protože já jí teda nezvala. Ale čemu se divim...prostě Ruska. No od tý její návštěvy jsem rozšířila repertoár písniček, na který jsem si z mládí vzpomněla a zpívám je Matějovi, o Bratříčku zavírej vrátka. Aspoň k něčemu tu její přítomnost byla dobrá.
Matěj se choval krajně nevhodně. Všechny ostatní děti totiž fyzicky napadal. On má docela sílu, nelejeme do něj bebu jen tak nazdařbůh, takže pár dětí i povalil na zem a kdybych nezasáhla, nejspíš by se do nich pustil i pěstma. Nevíme kde jsme udělali ve výchově chybu, vždyť moc jsme toho ohledně výchovy ani zatím nestihli. Snad ho to přejde. Pustil se totiž i do těch holčičích dvojčat, a takhle si teda bebí princeznu, teda nevěstu, nenajde.
Co jsme dělali o víkendu a jaký zázrak se tady stal, se dozvíte až nám opravěj ten internet, kterej jsem já nerozbila.
16. března 2018
Národně pakový víkend
Internet, který jsem nerozbila, nám pořád nejde, protože ho intenzivně opravují Izraelci, ale fotky z minulého víkendu jsem zvládla nahrát do fotoalba, takže si milovníci přirody a Matěje přjdou na své. Jak se totiž ukázalo, i v Izraeli lze najít národní parky, ve kterých můžete jít na několik hodin na procházku, a nemusíte přitom chodit pořád dokola.
A co se tady událo za zázrak? Za minulé dva týdny jsme potkali čtyři Čechoslováky.
S Anettou jsme se poprvé setkaly před mnoha, mnoha lety v Hradci Králové, když jsem tam přijela natransfekovat jejich buňky, protože naši šéfové pojali pocit, že Pražáci umí transfekovat buňky líp než Hradečáci. Tento pocit se nakonec ukázal býti lichým, nicméně Anetta o tomto našem počínání sepsala článek.
No a podruhé jsme se setkaly v Rehovotu, kde se Anetta měsíc na stáži učila nějakou super metodu...možná transfekovat buňky. Anettu potkal Honza kde jinde, než v hospodě, což je docela výkon, protože Honza dle svých slov do hospod v podstatě nechodí. Takže když Honza v podstatě nebyl v jedné z rehovotských hospod, pozval Anettu k nám domů, abych z toho taky něco měla, protože JÁ do hospod nechodím doopravdy. Tak to byla naše další česká návštěva, ale málo se opila na to, aby mi na kameru řekla, že Izrael je nejlepší. Snad příště. Anetta už zase odjela o dům dál, tentokrát do Švédska založit si svou vlastní laborku. Dali jsme jí pár rad na cestu, několik pohledů, a popřáli hodně štěstí.
Dále se tu objevila československá rodina s dítětem. Maminku s chlapečkem jsem přizvala do skupinky anglo matek, jejíž pravidelný pondělní sraz se tentokrát v zájmu zachování duševního zdraví nás všech konal venku ve formě pikniku. Už žádná pološílená a splavená hostitelka a horda ukřičených dětí. Už jen horda ukřičených dětí. Mates tentokrát nikoho nenapadal, asi si nepotřeboval chránit teritorium, ale soustavně si bez dovolení nabízel piknikové jídlo dospělých, od sušenek přes koláč po ovoce. Rozdrobil, ohmatal, nakousal a vyplival jídlo všech přítomných (kromě toho svého), a pak odešel. Viz foto, na němž si hraje s cizí lahvičkou na pití. Je to osobnost.
23. března 2018
Jak chutná léto
Přesně před rokem žádal Mates o víza.
A teď? Aktuálně žádá o jejich prodloužení. Poněkud překvapivě je k tomu najednou zapotřebí originál jeho rodného listu a našeho oddacího listu, oboje přeložené do angličtiny, přičemž tady z toho nemáme nic. Takže Matějův děda si dal v Praze kolečko mezi ověřováním kopií na poště, soudní překladatelkou a Fedexem a společnými silami sem požadované dokumenty dopravili. Tak snad to Matějovi Izraelci prodlouží, mají na to přesně ještě tři dny, protože potom odlítáme a docela by se nám hodily pasy a taky ty víza.
Snad to nebude problém, vždyť Matěj strávil v Izraeli více než tři čtvrtiny svého života. Mluví plynně hebrejsky. Aspoň myslím, že je to hebrejština, protože mu obvykle nerozomím, když na mě něco hystericky pořvává.
Jinak právě teď prožíváme brutální teplotní výkyv, který nám dává hořce připomenout, jak chutná léto. Jeden výkyv byl už před třemi dny a byl tak strašný, že jsem byla nucena koupit si poprvé v životě klobouk, a co hůř, dokonce ho i použít. Kalkulovala jsem s tím, že během své polední pouti k chůvě nikoho nepotkám, protože poledne je právě ten čas, kdy každý příčetný člověk nevychází ven, pokud chce zůstat příčetný...a živý. Foto nepřikládám, protože nechci děsit své věrné čtenáře.
Teplotní výkyvy vypadají takhle. Je tu asi tak o 40°C stupňů víc než v Praze, což je moc fajn, všechny ty zimní bundy a čepice se nám dobře povezou na letiště.
Jaktože o tomhle všem můžu psát? Protože už nám jde internet! Tak schválně- kolik Izraelců je potřeba k opravě modemu v jedné domácnosti? Čtyři. Aby během tří týdnů intenzivních oprav zjistili, že vlastně modem rozbitý není, a internet stačí aktivovat na dálku. Byly to tři týdny vyžadující z naší strany mnoho, mnoho, vážně mnoho trpělivosti a asertivity. Jako všechny situace, když po Izraelcích potřebujete něco zařídit. Jenom doufám, že ty Matesovy víza půjdou snáz než šlo tohle.
26. března 2018
Zakázaný chléb
Blíží se patnáctý nisan a to znamená jediné....ne, garáže se nezaplní japonskými automobily...každý přece ví, že začíná Pesach. Rozhodně nejdůležitější na tomto svátku je fakt, že se nesmí požívat kvašené věci, tzn. CHLEBA a PIVO. Že za pár dnů nikde neseženeme ani drobek chleba nás už varovalo několik lidí, takže to asi vážně bude pravda. Nejvyšší čas tedy zvednout kotvy a jet přečkat toto nehostinné období do země, kde denním chlebem je pivo.
Abysme rozptýlili myšlenky na bezchlebové a bezpivní obdoobí, jeli jsme o šabatu na další výlet pořádaný Weizmannovým institutem, tentokrát do Beit Shean.
Beit Shean je místo osídlené poprvé asi před 5.000 lety, ano, pěti tisíci, takže se v něm nakupila pěkná řádka sídelních vrstev, jedna na druhou. Od národa co ani neměl jméno přes Egypťany, Římany a Araby, až bylo město nakonec definitvně zničeno v roce 749 po těžkém zemětřesení. Archeologové, kteří tu dnes a denně prožvají nejšťastnější chvíle svých archeologický životů, v troskách zničeného města našli (mimojiné) těhotného velblouda (mrtvého), a podle stádia březosti tohoto nehobého zvířete datovali zkázu města na 18. ledna. To je fakt zajímavý.
Protože nahrávat na tyhle stránky větší množství fotek je za trest, dám se jen malou ochutnávku a pro milovníky archeologie přidávám odkaz na fotoalbum s dalšíma fotkama.
Tak šťastný Pesach!
Page updated
Google Sites
Report abuse