Embedded Files
15. listopadu 2019
Už dlouho jsem chtěla napsat pojednání o tom, jak tady tráví volný čas Češi. Volného času je tu docela hodně a je poněkud obtížné ho nějak smysluplně vyplnit. Nejsou tu kamarádi a rodina, zato jsou tu šabaty, ty jsou poměrně hodně omezující, je tu 270 dnů trvající léto, to je taky poměrně omezující, a taky je tu občas válka, ta na zábavě taky úplně nepřidá.
O válce jsem toho napsala už hodně. Myslím, že se z nás stali řekněme experti na civilní život ve válce, a už sem se tomu tématu nechtěla věnovat, minimálně do tý doby, než začne další válka, takže třeba aspoň týden ne. Ale tohle napsat musím, protože jsem se dneska dozvěděla, jak strávili Češi středeční noční poplach v Rehovotu.
Třeba Jarka se Šárkou, který zrovna popíjely na Jarčině balkoně (tady je potřeba vážně hodně a často popíjet, on ten život tady neni moc jednoduchej), se domnívaly, že ta 90 sekundová siréna co se rozezní když je poplach, znamená, že máte být 90 sekund někde schovaný, a pak můžete vylézt a popíjet dál. Tak prosimvás. Ta siréna znamená, že máte zdrhat do bunkru panebože, a pak v něm aspoň 10 minut zůstat, protože PO tý siréně teprve začíná ten průser, a během toho průseru vy nemáte sedět na balkoně, popíjet a radovat se z ohňostroje!
To Jirka a Lucka těch 90 sekund strávili oblíkáním, takže se nikam schovat nestihli. Já nevim, možná se tomu smějeme jenom my, možná nás život tady už nenávratně poznamenal a smějeme se věcem, který nejsou vtipný, nebo to objektivně je vtipný, já už to neumim posoudit. Ale prosimvás. Když je válka, nespěte nahý.
Tyhlety tragikomický příběhy, který jejich aktéři přežili, protože Iron Dome funguje dobře a chrání tato a jim podobná paka, jsem se dozvěděla díky Šárce, která pro nás obětavě od půlnoci pekla 14hodin dvě kachny, abysme se aspoň na chvíli mohli cítit jako doma. Kachny byly boží a knedlíky a zelí taky, a sešli jsme se u nich všichni my, co tu teď jsme a prožíváme tyhle pestrobarevný útěky do krytu a jiný zajímavosti, který nám Izrael dnes a denně přináší.
Kromě pečení a popíjení občas Češi tráví svůj volný čas na nějaké akci co pořádá Weizmann, například na akci, na kterou podle mě jdete, když jste v opravdu hluboké krizi.
Kurz háčkování.
Já tam nebyla, já své krize řeším psaním tohohle deníku. Byla tam Jarka a Honza Gaza. Gaza není příjmení, říkáme mu tak, protože tenhle klučina se nás dva dny po příjezdu do Rehovotu vyptával, jak se dostat do Gazy, protože by se tam hrozně rád podíval. Už je tu přes rok a v Gaze ještě nebyl, proto ještě žije, ale pořád po tom hrozně touží.
Takže takhle tady my trávíme čas, daleko od domovů, od vás a všední nudy. Je to blbý, ale mě to asi bude chybět. Všechno.
Page updated
Google Sites
Report abuse