23. srpna 2017
Pořád mi nikdo nevěří, že jsem si z ten čtvrt rok tady nesehnala žádnou kamarádku, a že tady pořád poustevničim s Matesem v náručí.
Takže jak je možný, ře sem pořád osamocená? Izraelky se vrací do práce tři měsíce po porodu, potkat proto třeba dopoledne domorodkyni s miminkem je technicky nemožné. Děti jsou v jesličkách nebo je hlídají chůvy/babičky. Ruská babka s dítětem je tady vcelku častý úkaz.
Cizinci jsou skoro vždycky Indové, ti tu mají super komunitu, a Číňani, to je velikostně druhá největší komunita. Do skupiny Číńané zahrnuju i Japonce a Vietnamce a Korejce, vim že by se to nemělo dělat, ale já je od sebe nerozlišim.
A přeci jen jsem v té kupě Asiatů potkala Evropanku, dokonce Polku!
Dlouho jsem nechápala, jak může malá a drobná blondýnka mít tak obrovské, tlusté a černé dítě a myslela jsem si, že je to jeho chůva...a pak jsem jednou potkala tatínka toho černého obříka a pochopila jsem.
Polka nasbírala v mém soukromém hodnocení potenciálních přátel vysoké skóre: Je to Evropanka (+2 body), je milá (+3 body), má obrovské dítě (+ 1 bod), bydlí ve vedlejším baráku (+ 1 bod), má stejný názor na tuhle zas..líbenou zemi (+ 1bod), ani jednou nepadlo téma kojení (+2 body), manžel Ind (- 1 bod) = 9 bodů z 10.
Včera se vrátili zpátky do Polska. Nadobro. Jsem prostě smolař, no.
V nastalém zoufalství jsem souhlasila s návštěvou toho Klubu pro osamocené matky, co sem tam už jednou byla (International Parents club), i za cenu toho, že je okupován výhradně Asiaty. O Matějově velkolepém nadšení z čínskejch kamarádů vypovídá přiložená fotografie. Musím to nějak komentovat?
Tak abych nepřeháněla, žejo, tak tady je ještě indickej kámoš a japonskej.
(Jo já vim že se Matějovi tlučou černý proužky na kalhotech s modrejma na tričku, ale on má vážně trošku oblečkovou krizi).
Ale tak na kojení se mě zeptaly jen jednou a nikdo mi nenutil laktační poradkyni, tak to nebylo zas takový utrpení. Matěj se jim líbil, obzvlášť fascinovány byly jeho jménem a různě ho komolily, až se to ustálilo na Matzej. Pak mi asi hodinu trvalo než jsem pochopila, že ty kís o kterejch furt mluvej, nejsou klíče, ale děti (keys vs. kids). Ten asijskej přízvuk je svině. Taky se mě ptaly, jestli mě z Matesáka nebolej ruce, když je tak big and strong, tak jsem chtěla říct, že jsem každej večer zničená jak cigánská hračka, ale to by mi asi nerozuměly, tak jsem jen řekla že jako jo, že mě ruce docela bolej. Taky se mě ptaly, jestli je v naší zemi moře. Tak to byla návštěva, kterou určitě zase někdy zopakujem, viděla bych to tak za půl roku.
Pak na večer, aby mi Honza udělal radost, pozval na návštěvu Yael 2 s manželem jako poděkování za to, že kvůli nám a našim problémům obtelefonovávala na jaře půlku Izraele, a pak taky pozval kolegyni Chris, což je Španělka, což je.. EVROPANKA.
Nejzajímavější na celym večeru bylo, že šesti lidem stačilo 1,5 lahve piva. Prostě jiná kultura no. Je pravda že Matěj tomu pivu moc nedá a já taky ne, ale stejně..pořád zbývají čtyři lidi na 0,75l piva...neuvěřitelný.