27. Glacier NP a návrat domů

úterý a středa – den 20. a 21.

2. a 3.5.2017

Nocujeme nedaleko města Helena, dlouho jsme nemohli najít nic vhodného, nakonec se před námi objevil ukazatel na nějaké místo pro rybáře (je to u řeky Missouri). Přejeli jsme koleje a za nimi zaparkovali. Je nám tepleji než v minulých nocích, zato trpíme něčím jiným – několikrát nás v noci probudí houkání a rachocení vlaků. Ráno se shodneme, že jsme vždy v první chvíli mysleli, že snad stojíme přímo na kolejích a vlak na nás houká, abychom ujeli. Také mě děsí, jak rychle se vlaky kolem nás ženou – ráno budeme muset ty koleje přejet a není tu žádná světelná signalizace ani závory. Samozřejmě jsme to zvládli. V odpoledních hodinách přijíždíme do Glacier NP.

Tento národní park je jeden z nejdivočejších v celých USA. Největšími lákadly jsou průzračná jezera, vysoko se tyčící hory a samozřejmě ledovce, podle kterých se park jmenuje. V mém průvodci se velmi hezky píše o zážitku z řízení po Going-to-the-Sun Road, je prý považována za nejlepší jízdu v celé zemi. Mám trochu chuť tam řídit. Očekávám spoustu zatáček, ale také pomalou jízdu. Co neočekávám, je krutá realita – silnice je zatím uzavřena kvůli množství sněhu tam nahoře.

Musíme se spokojit s jezerem McDonald a se silničkou podél něj. Zbytek odpoledne věnujeme krátké procházce s lovem kešky (kdy nás jeden majitel chaty zpovídá, kam jdeme a co tam chceme, i když keška je na soukromém pozemku někoho úplně jiného) a také odpočinku na břehu jezera a druhý den ráno se projedeme po jeho břehu a stejnou cestou zpět. V jeho nejzazší části zastavíme a snídáme v autě, když k nám přijde strážce parku a vyptává se, jestli jsme tam spali. Po pravdě odpovíme, že jsme nocovali v kempu a tady jenom snídáme. Trochu se bojím, že nám stejně bude chtít dát pokutu, ale věří nám a nechá nás v klidu.

Snad bych měla celou dovolenou pár slovy shrnout na závěr? Tak za prvé – národní parky USA vesměs překonaly moje představy, přestože jsem si spoustu věcí předem nastudovala a podívala se na nespočet úžasných fotek na internetu i v papírovém průvodci. Za druhé – viděli jsme všechno, co jsem naplánovala, spíše více. Za třetí – naše laciné a pravděpodobně trochu rozbité auto zvládlo cestu dlouhou přes 6000 km, viz https://mapy.cz/s/2dn5N. Za čtvrté – byl to jeden z největších zážitků mého života a stálo to za všechnu námahu, nervy i nevyspání.