Embedded Files
sobota – den 3. – 15.4.2017
Ještě než dojedeme ke Grand Canyonu, navštívíme Little Canyon. Potom u města Cameron zastavíme na načerpání benzínu, abychom nemuseli brát v národním parku, kde by mohl být předražený. Zároveň navštívíme velký obchod se suvenýry, asi největší a nejlépe vybavený, jaký jsme za celou dobu viděli. Koupím si pár pohlednic a začnu sbírat razítka z národních parků. Z Grand Canyonu jsou zajímavá, jinde je to většinou jen datum a název parku, případně jeho části. Razítko mají vždy v obchodu se suvenýry někde v zadním rohu, kde mají také knížku (cestovatelský pas) a nálepky s obrázkem z národního parku a několika zajímavostmi.
Kousek za městečkem Cameron je velký kruhový objezd a odbočujeme na vedlejší silnici do Grand Canyonu. Jirka si všimne cedule u silnice, kde přečte, že máme mít zaplacený vstup do parku. To jsme samozřejmě věděli předem a plánujeme si koupit celoroční pas do všech národních parků, ale byla jsem přesvědčená o tom, že tu bude brána a budky přímo u silnice, jako to znám z kanadských národních parků. Trochu zazmatkujeme a vracíme se na kruháč, kde se v jednom obchodě se suvenýry ptám, jestli nevědí, kde se dá pas koupit. Ujišťují mě, že to nemůžeme minout, je to tedy tak, jak jsem předpokládala, jen o kousek dál, než jsme předtím dojeli. Za chvíli tedy už zastavujeme u budky, dostaneme mapu a noviny s informacemi a ani nic nemusíme platit, pro tyhle dva dny je vstup do parku zdarma. Trochu řešíme, co máme dělat, když tu zůstaneme ještě třetí den, pro jistotu se na to pak ptám na infocentru. Můžeme tu zůstat až 14 dní a platit nemusíme.
Chci jet co nejdříve do kempu, čím dříve přijedeme, tím větší je šance, že najdeme volné místo. Mineme tak první vyhlídku na Grand Canyon, což nás pak trochu mrzí, takže zastavíme na té druhé. Celkem jich je na cestě pět, které se dají navštívit jedině autem, autobusy sem nejezdí. První a možná nejlepší je Desert View Watchtower, pak Navajo Point, Lipan Point (dle mého knižního průvodce nejlepší místo pro pozorování západu slunce), Moran Point a Grandview Point.
Náš první výhled na Grand Canyon, je to pěkné, ale, jak jsem čekala, všechno je tak daleko, že to vypadá trochu zamlženě.
Přijíždíme ke kempu a už zdálky vidíme nápis „kemp je plný“, přesto se jdeme zeptat, jestli by se nenašlo místečko pro jedno malé auto nebo co by nám poradili jako náhradní variantu (i když máme v mapě uložená místa za hranicemi parku, kde se dá spát zadarmo, ale pravděpodobně je to na hrbolatých bočních cestách a najeli bychom asi padesát kilometrů každé ráno a večer, navíc si nemůžeme být jistí, že i tam nebude plno). Úředník za okénkem na nás kouká jako bychom si z něj dělali legraci: „Vy jedete do Grand Canyonu do kempu bez rezervace? A o Velikonocích?“ Příště si to rezervujte několik měsíců předem.“ To mě mírně vytočí, není důležité, co bychom měli udělat předem, ale co máme dělat teď, takže se ho zeptám, jaké máme možnosti. Zdá se, že teď když si odbyl povinný proslov, začíná hledat v počítači, zda někdo na dnešní noc zrušil rezervaci, chvíli nic neříká, jsme napnutí a v tichosti na sebe koukáme, ani nedýcháme… a ano, už bere mapku kempu do ruky a kroužkuje volné místo k zakempování! Možná je ještě volných míst spousta, možná jsme jen měli velké štěstí… to už je nám jedno, jedeme se zabydlet.
Pak si udělám krátkou procházku k visitor centru, kde chci zjistit pár informací (jak je to s tím placením vstupu do parku, kolik stojí půjčení kol, jaká je předpověď počasí…) a také se poprvé projedu autobusy, které jezdí každých patnáct minut a jsou zadarmo, jsou tu celkem čtyři linky, modrá jezdí kolem všech hotelů, k marketu, poště a také k našemu kempu, oranžová jezdí na vyhlídky ve východní části, červená v západní části. Pak je tu ještě fialová linka, tu jsme nevyužili.
Potom společně s Jirkou přejedeme na ten západní konec červené autobusové linky (Hermits Rest) a máme v plánu jít pěšky zpět, stezka se jmenuje Rim Trail a je 12 km dlouhá. Vyrazili jsme z kempu kolem čtvrté hodiny večer, ale přesuny autobusy zabraly více času, než jsme počítali, takže už na Hermits Rest tuším, že to nemůžeme stihnout celé do tmy. Poslední autobus jede hodinu po západu slunce, stihneme dojít na Mohave Point, tedy asi do poloviny a celkem nám to stačí, ten výhled je pořád stejný. Původní nápad projet si to na kole jsme nemohli uskutečnit, protože pro kola je otevřená jen asi třetina stezky.
Výhled z Rim Trailu
Na Rim Trailu, schválně v trochu kovbojském stylu
Ve večerním slunci vypadají skály ještě červenější než normálně
Po návratu jdeme co nejdříve spát, zítra nás čeká nejnáročnější túra, chceme vstávat nejlépe ještě před rozedněním (hodinu před východem slunce jede první autobus). Než usneme, myslím na to, jestli to dokážeme – jestli dojdeme až k řece a před setměním zpět na horní okraj kaňonu. Celá trasa má mít asi třicet kilometrů a asi 1500 m převýšení. Všude píšou, že se to nedoporučuje, zejména v létě. A co na jaře?
Page updated
Google Sites
Report abuse