21.2.2017
Dneska jedu lyžovat bez Jirky. Tento týden máme každý jen jeden den volna, takže vyrážím autobusem ráno v 9 hodin a lyžuji až do zastavení lanovek v 16 hodin. Jedu na Sunshine, kde jsem už dva týdny nebyla a jezdím na svazích, které ještě skoro vůbec neznám. Nejdřív se podívám na Goat's Eye Mountain (= Hora Kozí oko), jezdí na ni jen jedna lanovka, zato je tam velký výběr sjezdovek. Tři modré a nespočet černých. Abych horu poznala co nejlépe a ve všech těch sjezdovkách se vyznala, rozhodnu se vzít to pěkně zkraje jednu po druhé. Tedy… ne tak docela zkraje, protože po vystoupení z lanovky vidím, že úplně první možnost sjet dolů je sjezdovka značená dvojitým diamantem a na takovou si zatím netroufám, volím tedy obyčejnou černou, na mapce je značena čárou vpravo přímo od konce lanovky, vede nad dvěma skalkami.
Goat's Eye mapa sjezdovek
Obr. 1 Lanovka na Goat's Eye
Obr. 2 Projíždí se tu kolem skály
Obr. 3 Výhled od skály na spodní část Goat's Eye a v pozadí sjezdovky kolem lanovky Jackrabbit a ještě dál část areálu kolem lanovky Wawa
Užívám si dopoledníhos luníčka, v předpovědi hlásili, že bude zataženo, vypadá to, že se nespletli a že sluníčko dlouho nevydrží. Líbí se mi projíždět mezi stromky, kde je hlubší sníh, na holých stráních ve vyšších polohách je sjezdovka místy zledovatělá a kouže to.
Obr. 4 Mračna už se stahují
Obr. 5 Projíždím mezi stromky, v pozadí skály hory The Eagles (= Orli)
Přijíždím na modrou sjezdovku, pak odbočím vlevo a projíždím krásným malým údolíčkem, sjezdovkou zvanou Eagle Creek (= Orlí potok). Na mapce je sjezdovka nakreslena hned pod nápisem Eagle Basin (= Orlí kotlina).
Obr. 6 Orlí kotlina, vlevo skalnatý svah Goat's Eye Mountain, vpravo The Eagles
Obr. 7 The Eagles detail
Obr. 8 Jízda údolíčkem Eagle Creek
Zanedlouho si všimnu, že souběžně s tímto údolím, kterým projíždím, vede zelená sjezdovka po silnici nad údolím, a tak se na ni brzy dostanu, a to ve chvíli, kdy se přede mnou objeví varovné cedule s nápisem „Cliff“, což znamená „útes“. I kdybych nerozuměla anglickému slovu, pochopila bych, o co se jedná, z obrázku padajícího lyžaře ze skály. Také jsou tu šipky doporučeného směru jízdy. Skočit si z útesu však není zakázáno, je vysoký asi tři nebo čtyři metry, jakmile zastavím o kus dál, mám možnost pozorovat několik odvážlivců, jak si se skokem poradí. Dopadli dobře, ani nezastavili a jeli dál. Já pokračuji nad nimi po silnici, ale jsem rozhodnutá při příští jízdě skok obejít a do údolíčka se vrátit, bavilo mě to tam víc.
Brzy přijíždím k lanovce a zjišťuji, že se vším tím zastavováním a focením mi první jízda zabrala skoro hodinu! Při jízdě lanovkou si povídám se spolucestujícími, takže mi to rychleji uteče. Všichni si pochvalujeme počasí, není nám zima, sníh je celkem fajn a sluníčko se na nás zase na chvíli podívá, než ho přikryje další mrak.
Další jízdu začínám opět na černé sjezdovce, tentokrát pod těmi skalkami, které jsem minule fotila, potom na chvíli zase na modrou sjezdovku a odbočit na Eagle Creek. Útesu se vyhnu, opodál se dá dolů dostat, sednu si a sjedu příkrý svah po boční hraně lyží. Lyžař jedoucí za mnou se mě ptá jestli jsem v pořádku (viděl mě sedět), tak odpovídám, že ano, že jsem jen příliš vystrašená sjet to přímo. Odpovídá, že on taky a sesune se po svahu stejným stylem jako já předtím.
Obr. 9 Pod skalou, v pozadí část hory The Eagles
Obr. 10 Rozcestník sjezdovek – černá Egle Creek a modrá Sunshine Coast
Obr. 11 Útes a snowboarďák, který vypadá, že se chystá na skok, nakonec ale neskočil a objel to
Obr. 12 Ještě jeden pohled vzhůru na Eagle Creek
Třetí jízdu jedu skoro celou po modré sjezdovce Sunshine Coast a čtvrtou částečně po stejné sjezdovce, s tím, že v její střední části je zkratka Wild Fire (= Divoký požár). Jsou tu holé kmeny stromů, líbí se mi kličkovat mezi nimi, je tu lepší hlubší sníh. V dolní části svahu sjíždím zase některé černé sjezdovky – Rolling Thunder (= Valící se hrom), Big Woody (= Velký lesnatý) a při dalších dvou jízdách kombinuji modrou sjezdovku Scapegoat (= Obětní beránek) a černou Afterburner (= Zadní hořák) s tím, že i vystřídám všechny varianty modrých sjezdovek na začátku sjezdu. Líbí se mi pohled na útesy, které jsou za hranicí lyžařského areálu.
Obr. 13 Ohořelé stromy
Obr. 14 Ohořelé stromy a v pozadí hora The Eagles
Obr. 15 Pohled na útes za hranicí areálu
Obr. 16 Detail útesu
Lyžování na hoře Goat's Eye mi prozatím stačí, naobědvám se a na zbytek odpoledne se přesunu na lanovku Wolverine (= Rosomák), sjedu dvě jízdy, jednu údolím, kde jsem byla jen jednou, a to na snowboardu, když jsme jeli podél gondoly až na parkoviště k autobusu. Druhou jízdu jedu pod lanovkou po nějaké černé sjezdovce, kde jsem dosud asi nelyžovala. Je to celkem mírný svah, dobrý sníh, ale zdá se mi to trochu nudné po všem tom lyžování mezi stromky a na delších sjezdovkách z dnešního rána. Od lanovky Wolverine tedy po té druhé jízdě pokračuji k lanovce Teepee Town a na horu Lookout.
Obr. 17 V údolí jižně od gondoly
Obr. 18 Mraky nad Sunshine Village, pohled z Lookout Mountain
Také tady jedu pokaždé jinudy, pokaždé vyzkouším něco nového – jízdu těsně při okraji lyžařského areálu, jízdu v blízkosti terénního parku, kde pozoruji skoky na lyžích a snowboardech a také jízdu korytem pod Brewster Rock, to je sjezdovka s krásným jménem Angel Flight (= Andělský let).
Obr. 19 Hora Monarch, focena od hranice lyžařského areálu
Obr. 20 Skok v terénním parku
Po Andělském letu se dostávám středu lyžařského areálu mezi všechny restaurace a fronty na lanovky, vidím, že je tu dnes opravdu přelidněno, jak mě v práci varovali, včera byl totiž státní svátek Family Day (= Rodinný den), a tak si hodně lidí bere dovolenou a vyráží do hor třeba i na celý týden. Teprve teď mi dochází, jak jsem se davům pěkně celý den vyhýbala, většina sjezdovek, na kterých jsem trávila den, byla prázdná nebo zalidněná jen tak jako obvykle. Dojedu na lyžích podél gondoly k lanovce Jackrabbit a pak dál až k prostřední stanici gondoly, kde jsem si nechala boty a svačinu. Protože nemám batoh, ale tašku přes rameno, nepokračuji už pak na lyžích, ale pohodlně gondolou. Na parkoviště přijedu s velkou časovou rezervou, dlouho pak čekám na autobus. Máme zpoždění, před námi je dlouhá kolona aut, nevím, co se na silnici dělo, že jsme tak pomalu popojížděli, protože jsem většinu cesty prospala – to dnešní lyžování mě pořádně unavilo!