Hoodoos v Canmore

6.6.2017

Protože jsem ještě neulovila všechny kešky v Canmore, vyrážím na další večerní cyklovýlet právě do Canmore. Naložím si kolo do auta, tentokrát pojedu sama, Jirka jde do horolezecké haly. To samé pak chci zopakovat ještě následující den, ale hned za Banffem začíná pršet a celý večer strávím v knihovně. Pozitivní na tom je, že si zase trochu procvičím angličtinu, když čtu knihu, jinak teď totiž skoro nečtu.

Na první kešku zamířím ke skalním útvarům hoodoos, kde jsem ještě dosud nebyla, viděla jsem je jen zdálky. Znamená to jen přejet od lezecké haly přes most nad dálnicí, pak přes dětské hřiště a jsem pod svahem, na který se musím vyškrábat. Kolo zamknu ke stromu u cesty a lezu nahoru. Brzy mi dojde, že jsem si nevybrala nejlepší cestu, svah je dost prudký a sypou se mi kamínky pod nohama, ale po značném úsilí se mi podaří k hoodoos vyšplhat.

Chvíli posedím na vyhlídce a opaluji se, sluníčko má ještě sílu, pak vyrazím do lesa hledat kešku. Chvíli mi to sice trvá, ale najdu ji. Dolů jdu delší, zato pohodlnější, cestou. Pak hledám jednu kešku v postranní ulici za řadovkami, jmenuje se No parking, takže bych ji čekala někde na ceduli se zákazem parkování, souřadnice by tomu i odpovídaly, ale nic nenajdu. Zato jsem pak našla jinou kešku, schovanou ve větvi stromu, kterou si nemohu zalogovat, protože není na internetu! A to ani jako zrušená, což tedy vůbec nechápu. I zrušené kešky tam jsou vidět, i když nevím, jestli napořád.

Co se týká zvířat, měla jsem dnes štěstí jen na sysly:

Když se vrátím z projížďky k autu, je asi půl desáté, ani si nestačím sníst svačinu a už přichází Jirka, což mě překvapuje, protože hala zavírá až v deset :-).