8.3.2017
Půjčila jsem si boty a mačky z půjčovny v Canmore a vyrazili jsme s Jirkou podívat se na ledopád nedaleko Canmore, pod Grassi Lakes, dnes jen tak na zkoušku a příště třeba na celý den. Pořádně nám teď mrzne (ve dne asi -7°C, v noci -16°C), možná do konce března ty ledy vydrží pevné a bezpečné.
Sbalení všech věcí nám trvalo asi hodinu, příště by bylo lepší mít všechno nachystané. Naše autíčko nás ale ani ve velkém mrazu nezklamalo a spolehlivě nastartovalo. Do půjčovny jsme dorazili asi v pět hodin, k ledopádu kolem šesté. Boty, které jsem si půjčila, mi byly trochu velké a s nasazenými mačkami se mi šlo hodně divně, většinu cesty jsme šli bez maček, ale poslední asi 100 m úsek cesty byl hodně zledovatělý, takže jsme je raději nasadili.
Jirka vylezl asi dva metry vysoko, zavrtal do ledu první šroub, do něj cvakl první expresku a stejně postupoval až na jednu plošinu, kde se mu dobře stálo, aby vytvořil poslední jistící bod (několik šroubů u sebe). Celkem to bylo asi tak deset metrů lezení, vždy po dvou metrech šroub. Pak jsem ho spustila dolů a lezla jsem já. Myslím, že oba jsme byli překvapen, že mi to šlo docela rychle, bez problémů a dokonce mi ani nebyla zima. Jirka mě spustil dolů a vylezl nahoru ještě jednou, aby posbíral šrouby a slezl dolů. Navrhoval vylézt ještě jednou nějakou cestu vedle, ale zároveň si stěžoval na zimu, a tak jsem raději zavelela ústup, abychom se u brzy zahřáli v autě. Mohlo by to být nebezpečné, kdyby zašroubovával a potom vyšroubovával všechny ty šrouby úplně zmrzlýma rukama. Pro dnešek nám to musí stačit.
Cestou zpět jsem navrhla udělat pár fotek, i když už byla tma. Viděli jsme tam krásné rampouchy a chtěli mít nějaké fotky na památku. Takže není to z hlavního ledopádu ale jen z přístupové cesty. Ale možná příště půjdeme na stejný ledopád ve dne a bude ještě příležitost tam fotit.
Obr. 1 Jirka, rampouchy a lezecké vybavení
Obr. 2 Ivi s cepíny