24.12.2016
Proslýchalo se, že na Štědrý den bude hotel plně obsazen a že budeme mít hodně práce třeba až do sedmi do večera, skutečnost byla ale taková, že místo obvyklých 8-10 pokojů jsme měli každý jen pět a skončili jsme ve tři hodiny odpoledne. Napadlo mě, že bychom mohli nějak hezky strávit volný čas mezi prací a večeří, buď jít bruslit nebo se klouzat, třeba na pytli s novinami nebo na snowboardu, Jirka pak objevil plastové smotávací sáňky na naší základně (kdosi je před týdnem zapomněl nebo zanechal v hotelu a nepřijel si pro ně), zeptala jsem se, jestli si je můžeme půjčit, s tím, že jen na večer a druhý den budou zpět. Rychle jsme se doma převlékli a pospíchali zpět na louku za hotelem. Pozvali jsme několik dalších kolegů, ale nikomu se to nehodilo nebo nechtělo.
Asi hodinu jsme blbli na svahu, jezdilo to skvěle, jen by bylo lepší mít víc sněhu, sněží sice vytrvale už tři dny, máme tady asi deset centimetrů, ale je to takový lehoučký prašan, že stačí jednou sjet a stáhneme sníh ze svahu dolů, až kouká tráva a kameny. Sáňky jsme trochu poškrábali.
Natáčeli jsme se střídavě na kameru a rozhodli jsme se, že po večeři místo koukání na nějaký film se podíváme na to, co jsme natočili, sestříháme a upravíme to a budeme mít další krátké video do sbírky. Často se nemůžeme shodnout na filmu, jaký si pustit, ale společné fotky a vlastní videa si vždycky prohlížíme rádi, jen ta stará už máme moc okoukaná.
Na večeři dorazil jeden Santa Claus a paní Clausová (kolegové v převleku, pravděpodobně kvůli nějaké párty), jinak nic zvláštního nebylo, slavnostnější večeře byla až 25.12. - krocan, nádivka, brusinky a několik druhů dortíků, sušenek, perníčků a muffinů.
Po večeři jsem předala svůj dárek Evě (květina vánoční hvězda, kterou jsem vybrala dva dny předtím a málem o ni přišla, když se Jirkovi ze zdi utrhl přetížený věšák s bundami a spadl o kousek vedle tašky s květinou) a obdržela dárky od Evy (k narozeninám i Vánocům) – čokoládu Ferrero a Nutellu a náušnice s „ledovcovou perlou“, kterou naprosto zbožňuji. Ptala jsem se Evy, jestli jsem jí říkala, o tom, že jsem si takové chtěla koupit, prý ne, jenom věděla, že mám ráda náušnice. Však jsem podobné málem koupila já jí, pak jsem se ale zarazila a začala přemýšlet víc nad tím, co má ráda ona a ne já.
Potom jsem zabalila do batohu vše, co potřebujeme pro naše Vánoce (dárky pro Jirku, svíčka, kamera s právě natočeným videem, pyžamo, džus a sušenky) a sešla o dvě patra níž k Jirkovi. Už jsme věděli, že u něj nebudu moci bydlet, ale taky jsme věděli, že dnes tam bude ještě bez spolubydlícího, takže bych tam mohla přespat. Je tam obyčejně hodně zima, takže jsem přinesla i svoji obří peřinu a elektrický přímotop, který nám bez využití stojí na ledničce. Ani bych si nevzpomněla, že ho tam máme, kdyby Jirka neřekl, že by si chtěl koupit nějaký přímotop.
Předali jsme si dárky, dostala jsem náušničky s „ledovcovou perlou“, krásná shoda, ne? A sluchátka, protože ta moje se nedávno rozbila a přestala hrát. Já jsem Jirkovi udělala radost horolezeckým průvodcem, který je sice trochu zastaralý, ale je tam takový hlavní přehled, kde co je, podrobnosti by si měl Jirka dohledat raději na internetu nebo v nějaké novější knížce. Tahle byla skoro zadarmo ve výprodeji v knihovně. Nemohla jsem ji tam nechat, když jsem ji tam viděla.
Pak jsem tedy asi hodinu nebo dvě pracovali na našem sáňkovacím videu a zbytek večera jsme si povídali s kolegou, který nás tam přišel navštívit, a hráli Osadníky.
A výsledné sestříhané video: