31.7.2016
Je to možné, že v Banffu už jsem dva měsíce? Vždyť znám sotva nejbližší okolí...
Dneska jsem se vydala na výlet do Sunshine Village - asi třicet kilometrů jihozápadně od Banffu. Bylo mi divné, že autobus je tak drahý - zpáteční lístek stojí 55 CAD, přesto jsem byla rozhodnutá tam jet. Když jsem objednávala lístek přes internet, ukázalo se mi, že na víkendy je vyprodáno, dalo se ale koupit lístek za 65 CAD, v ceně je lístek na lanovku. Z internetových stránek mi vůbec není jasné, kam přesně nás autobus doveze, podle názvu jsem myslela, že až na Sunshine Meadows, ale možná jen pod lanovku, tj. Sunshine Village. V autobuse jsem se na to ptala a zjistila jsem, že autobusem jedeme jen do S. Village a dál lanovkou (5 km) a kromě toho jsem se dozvěděla, že naše řidička je zároveň naší průvodkyní a můžeme se s ní projít kolem všech tří jezer, kam jsem si plánovala trasu.
Když jsme dorazili na dolní stanici lanovky, viděli jsme, jak její horní část mizí v mracích. K naší radosti jsme však projeli skrz mrak a vystoupili v krásném slunečném počasí. Tři z účastníků pokračovali dál a mířili se svými spacáky a stany k Mount Assiniboine. Zůstalo nás sedm a průvodkyně, nejdřív jsme pozorovali sviště, ukázali jsme si několik kvetoucích květin a dozvěděli se, že se nacházíme na "střeše světa", to co zde naprší, teče jak na západ do Pacifiku, tak na východ do Hudsonova zálivu a zároveň se nacházíme na hranici Alberty (s národním parkem Banff) a Britské Kolumbie (s provinčním parkem Assiniboine). Ptala jsem se průvodkyně, jestli vidíme horu Assiniboine a dozvěděla jsem se, že zatím ne, ale jestli budeme mít štěstí, tak možná později z jiné vyhlídky.
Zanedlouho jsme došli k prvnímu jezeru - Rock Isle Lake. Líbilo se mi asi nejvíc, nejen kvůli malebnému ostrůvku uprostřed, ale také kvůli nádherným horám viditelným za jezerem. Potkali jsme nějaké turisty a jedna paní nám povídala, že na tom ostrůvku viděli jeleny. Právě před chvílí. Začali jsme po nich pátrat očima a za chvíli jsme je také objevili. Měli jsme pak štěstí, že jsme je mohli pozorovat delší dobu, jak se pasou na větším ostrově a pak jak přecházejí na menší skalku v jezeře. Zdrželi jsme se jejich pozorováním asi dvacet minut, nakonec jsme je viděli i plavat.
Rock Isle Lake
Potom jsme šli ke Grizzly Lake, žádné medvědy jsme v něm ani okolo něj neviděli. Jen tu a tam rozhrabanou hlínu, medvědi tam prý hledají sviště nebo hlízy lilií.
Třetí jezero se jmenuje Larix Lake, což je snad jiný název pro modřín (jinak se modřín anglicky řekne "larch"), které rostou všude kolem. Možná bych se sem docela ráda ještě podívala v září, až budou modříny opadat. Za jezerem je krásná hora Monarch (2.904 m n.m.).
Za jezerem uzavřeme okruh a vracíme se. Máme ještě hodně času, takže vyjdeme na Mount Standish (2 420 m), což podle mapy vypadá jako pořádná hora, ve skutečnosti je to jen malé převýšení od zmíněných jezer (asi tak 100-200 m). Je odtamtud krásný výhled nejen na jezera, ale konečně i na Mt. Assiniboine (3 618 m).
Průvodkyně a ostatní účastníci výletu se vrací sedačkovou lanovou k horní stanici kabinkové lanovky a tou pak až do Sunshine Village a odjíždějí zpět do Banffu už v 14:30. Já a Katrin, se kterou jsem se tu seznámila (mladá sympatická Němka, která tráví v Kanadě šest měsíců cestováním), jsme se rozhodly pokračovat ještě trochu dál přes Sunshine Meadows Park a na další vyhlídku na Mt. Monarch. Máme na to tři hodiny, další autobus odjíždí v 17:30, trasa je dlouhá jen asi pět kilometrů, takže jdeme pomalu, hodně fotíme a povídáme si a stejně pak jsme u horní stanice lanovky příliš brzy.
Podíváme se do obchodu se suvenýry, pohledy mě nijak moc nezaujaly, pak se chvíli sluníme na lavičkách venku a nakonec Katrin navrhne, že bychom mohly použít ten lístek na sedačkovou lanovku, co máme a prostě si zajet nahoru a dolů. Souhlasím a ještě si v telefonu přes internet najdu kešku, která je nahoře (na všech stanicích lanovek je wifi), vyjedeme na Mt. Standish, pozdravíme se s obsluhou lanovky jako už se starými známými (i když tady je to normální, i úplně cizí lidé se vás ptají, jak se máte), kešku snadno najdeme, dokonce Katrin, která nikdy žádnou kešku nezkoušela najít, jako první vytipuje místo uložení. Fotíme se ještě jednou na vyhlídce a za pár minut jedeme zpět.
Potom sjedeme ještě níž kabinkovou lanovkou, máme pořád spoustu času, takže se jdeme podívat po další kešce, ale ta je daleko, nechceme riskovat zmeškání autobusu, takže se vrátíme bez ní.
Nejsem si jistá, kde přesně bude autobus stavět, takže se jdeme zeptat na informace a jedna z pracovnic ukáže na svou kolegyni a řekne, že ona je náš řidič a za chvíli pojede a že na ni prostě máme počkat tady. Což je super, protože venku právě začíná pršet. Máme pro sebe celý autobus, je to takový ten starý žlutý školní autobus, který znám z amerických filmů.