09. Když prší

10.6.2016

Když prší, tak se nám to v práci dost komplikuje - je potřeba zabalit vysavač do igelitového pytle, aby nezmokl, stejně tak krabici s dřevem a novinami na zatopení v krbech. Krabičky s papírovými kapesníky, které přenášíme v hadrovém pytli se mi pomačkají a promočí. No a já na sobě mám jen tričko a kalhoty, takže přebíhání v dešti je dost nepříjemné, ale při úklidu se zase zahřeju a rychle uschnu.

Něco je na tom však i pozitivní - klienti zůstávají více na pokojích a v jednom dni se mi sešly tři pokoje s cedulkou "NERUŠIT" na dveřích, takže mám hotovo ještě před třetí hodinou. To neznamená, že jdu domů, ale můžu pomoct ostatním a všichni tak máme hotovo dřív než obvykle.

Jeden klient volal na recepci, že v pokoji slyší divné zvuky a jestli by se na to mohl někdo přijít podívat... Když tam přišli, zjistili, že to je jen déšť. Někdy to zní vážně dost děsivě, kapky buší do prosklených dveří, v komíně to hučí, když fouká vítr...

Celý večer jsme byly s Evou na pokoji, poprvé za tu dobu, co jsme tady. Zalezla jsem si do postele a pustila animovaný film... a taky mi bylo dobře. Ale zítra už bych ráda zase někam šla :-).

Napadlo mě, že aspoň vyfotím, jak vypadá náš pokoj, kde teď s Evou bydlíme (a jak také vypadá většina pokojů, které uklízíme). Postel jsem tedy pro tuto příležitost ustlala: