18.6.2016
V sobotu je jeskyně Cave and Basin otevřena i večer, jedna prohlídka je v 19 h a druhá ve 20 h, v ostatní dny zavírají už v pět, takže se sem nedostanu, leda ve volné dny a těch je málo.
Jdu k jeskyni pěšky (asi 5 km) a trochu riskuji, že se dovnitř stejně nedostanu, protože je doporučeno zavolat předem a objednat se na prohlídku jeskyně. Jenže když jsem volala, ozval se pokaždé záznamník a moc jsem nerozuměla, co říká.
Přišla jsem těsně před sedmou hodinou, přede mnou do vstupní haly vcházelo asi šest lidí, z toho pět jich zaplatilo a zůstalo uvnitř (ti měli rezervaci) a šestý člověk a já jsme byli vykázáni ven, že tam máme počkat, jestli zbyde místo nebo ne. Po chvíli pracovník muzea vyšel ven a řekl nám, že naše šance jsou vysoké, po pár minutách vyšel znovu a ukázal palec vzhůru a napotřetí nás i pozval dovnitř a mohli jsme si také koupit vstupenku. Mezitím jsme si řekli, odkud jsme, co tu děláme, kde pracujeme. To, že jsme si povídali, asi zmátlo toho pána u kasy, takže pak naúčtoval jednu vstupenku pro dva a já jsem se bavila tím, jak můj nový známý vysvětluje, že on je tam sám a já taky sama :-).
Za chvíli nás vyzvedla průvodkyně, dovedla nás do jiné místnosti a tam se nám představila jiná průvodkyně - v kostýmu z konce 19. století, jestli jsem to pochopila správně, tak představovala jednoho z objevitelů jeskyně. Do té nás také zavedla krátkou přístupovou chodbou, nejsem si jistá, ale řekla bych, že uměle vytesanou, byla hodně pravidelná.
Na konci chodby uvidíme v šeru jezírko, kde vyvěrá horký pramen. Tohle je místo, díky kterému byl založen národní park (roku 1885), protože na zdejším území byly nalezeny termální prameny a ty se samozřejmě kdekdo pokoušel komerčně využít, a tak se tehdejší kanadský premiér rozhodl vytvořit chráněnou oblast kolem pramenů, která tehdy měla jen 25 km2. Postupem času se přidávaly další okolní oblasti a malá oblast se rozrostla do dnešních rozměrů. Park se dnes nachází na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Líbilo se mi, jak to měli udělané s focením - aby návštěvníci nerušili výklad, bylo zakázané fotit celou dobu prohlídky, kromě závěrečné části, kdy nám rozsvítili a řekli, že teď už můžeme fotografovat.
Po východu z jeskyně jsme se setkali i s kanadským premiérem z roku 1885, jmenuje se John A. Macdonald a povídá nám svůj příběh o tom, jak se rozhodl chránit zdejší krajinu.
Na konci prohlídky se díváme na desetiminutový film o národním parku a procházíme kolem venkovního horkého jezírka, vidíme stoupat bubliny vzduchu a páru.
Prohlídka byla celkově pěkná, i když spíš pro děti.
Cestou zpátky se ještě chvíli bavím s tím novým známým a nechám se dovézt autem do centra Banffu, takže mi tak ušetří asi 4 km z celkových 5 km.