84. Na snowboardu

9.12.2016

Dneska mám volno bez Jirky, vyrážím opět na Sunshine potrénovat jízdu na snowboardu. Mám ho vylepšený gripem. Gripy jsou samolepící protiskluzové podložky na snowboard, které se používají při jízdě na vleku/lanovce. Zadní noha zůstává vypnuta z vázání a aby jezdec neuklouzl, opírá si podrážku boty o protiskluzový grip. Gripy se lepí mezi vázání, zpravidla blíže k zadnímu vázání.

Jedu autobusem se dvěma kolegy, také snowboarďáky, pak společně sjedeme jednu jízdu, chci po nich, aby se koukli, jak mi to jde a případně poradili, co mám dělat pro to, abych se zlepšila. Vystoupení z lanovky se mi povedlo, snad díky gripu, nebo už jsem šikovnější. Jízda po zadní hraně mi jde, kolega Juan je docela překvapený, jak dobře jedu, když jsem říkala, že to zatím moc neumím. Vysvětluji, že mi nejdou hlavně otáčky, takže mi předvádí, jak to udělat a radí, že mám víc natáhnout ruce a zatáčet jakoby rameny (což je přesný opak toho, co radí kouč na internetu – „používejte pouze práci v kotnících, ramena nepotřebujete“, asi to tak tedy dělají hlavně začátečníci) a také mi připomíná, že hlavní věc je přenášet váhu těla na přední nohu.

Pak už mě kolegové nechají jezdit samotnou a jezdí mimo jiné v terénním parku, kde si mohou trénovat skoky a různé machrovinky. Dneska je tu extrémně málo lidí, protože je velký mráz, asi -28°C. Zimu moc nepociťuji, jednu chvíli mě studí nohy, ale stačí sjet zbytek sjezdovky a už je mi teplo, takže jedu hned zase lanovkou nahoru, ani nepotřebuji pauzu na zahřátí. Nejvíc je mi teplo, když spadnu v hlubším sněhu a dá mi zabrat, než se z něj vyhrabu.

Dvakrát jsem jela lanovkou Strawberry a řekla jsem si, že zvládnu i delší sjezdovku na Lookout Mountain, těším se na lanovku Angel, protože vystoupení z lanovky je tam mírné, nehrozí mi pád. Sjezdovka je tam široká, přehledná a místy s tak mírným sklonem, že se mi povede i správný esovitý oblouček. Pak je tam ale ten protivný protikopec, ten musím vyšlapat. Zjistila jsem ale, že je to dobré pro zahřátí nohou a zároveň si odpočinou namáhané svaly, takže mi to vlastně nakonec docela vyhovuje.

Dneska nejezdím s batůžkem, rozhodla jsem se, že pojedu brzy domů a najím a napiju se až doma. Fotím jen na telefon. Kvůli velkému mrazu však po třech fotkách „chcípne“.

Obr. 1 Zamrzlá krajina, sjezdovky skoro prázdné

Po čtyřech jízdách jsem příjemně unavená a rozhodnu se dneska skončit. Dívám se na hodiny a zjišťuji, že první autobus ve 12:15 už mi ujel, ale krásně mi to vychází na druhý, který odjíždí ve 2:30. Sjedu gondolou k parkovišti a před budovou restaurace vidím Juanovo prkno, takže jdu dovnitř a čekáme na autobus společně. Našli jsme tam zapomenuté rukavice, pravděpodobně hodně drahé a teplé (kožené palčáky), Juan mě příjemně překvapí, že ho ani nenapadne, aby si je nechal pro sebe, ale dá je pracovníkům restaurace, aby je mohli vrátit majiteli, pokud si pro ně přijde. My s Jirkou jsme posledně podobným způsobem zachránili nějakému pánovi helmu, když ji zapomněl na zastávce autobusu.

Zbytek odpoledne odpočívám a večer kvůli velkému mrazu vynecháme pravidelný páteční kulečník.