10. Přejezd k NP Zion

úterý – den 6. – 18.4.2017

Za svítání vyrazíme hledat další keš, rozhodli jsme se udělat si dnes odpočinkový den a nespěcháme. Už zdálky vidíme, že na parkovišti je překvapivě hodně aut (na to, že ještě ani nevyšlo slunce) a za chvíli potkáváme nevěstu se ženichem a fotografku. Netrvá to dlouho a přicházíme k hraně kaňonu a vidíme důvod – dorazili jsme na jedno z nejznámějších arizonských míst – Horseshoe Bend.

Udělali jsme si docela dlouhou procházku, než jsme zjistili, že keška, kterou jsme chtěli najít je na dně kaňonu a dá se ulovit pouze z raftu. Další keš byla vzdálená jen asi 800 m, ale byla za plotem. Nechtělo se nám ho přelézat. Potom jsme přejeli o kus dál na jinou vyhlídku, kešku jsme zase hledali neúspěšně, ale výhled na hráz přehrady Glen kaňonu byl krásný. 

U hráze zastavujeme znovu, jdeme do infocentra, kde si prohlížíme plastickou mapu, fotky různých zajímavých míst v okolí, dozvídám se například, že nedaleko je Antelope Canyon, který bych opravdu ráda viděla, ale může se tam pouze s průvodcem a je nutné objednávat si prohlídku dlouho předem. Také zjistíme, že je nedaleko známé Monument Valley.

Pak jedeme na vyhlídku na Lake Powell a i když se Jirkovi zpočátku nechce, přesvědčím ho, že bychom se mohli podívat i na jeho břeh a třeba najít místo ke koupání. Nejdřív zastavíme u přístavu, pak se nám povede najít pěknou pláž, kde strávíme asi hodinu opalováním a koupáním. Voda je hodně studená, udělám jen pár temp a pak zůstávám ve vodě jen po kolena.

Odpoledne pokračujeme v cestě, celkem jsme dnes ujeli asi 400 km a překonali jsme magickou hranici 200 000 km na tachometru našeho Dodge. Zdálky jsme viděli bizony v ohradě. A pak už přijíždíme k Zionu. Jsou tu úplně jiné skály, než jaké jsme viděli doteď.

Přijeli jsme k Jižnímu kempu a snažili se zjistit, jestli je tam nějaké volné místo. Bylo to poprvé, kdy jsme se setkali se samoobslužným způsobem placení za místo v kempu (vyplnit informace na obálce, odtrhnout potvrzení a obálku s penězi vhodit do zabezpečené schránky). Celý kemp funguje systémem „kdo dřív přijde, má přednost“, místo se nedá zarezervovat. Zdá se, že je nejspíš plno, musíme přijet brzy ráno. Kemp otvírá v sedm, ale na internetu psali, že fronta se začíná utvářet už o půl šesté. Podíváme se ještě ke kempu Watchman (tam se místa rezervují předem), tam je ale také plno. Tenhle kemp je však s obsluhou, takže se aspoň můžeme zeptat na alternativy. Dostaneme papírek s asi pěti možnostmi a jedeme se podívat na ten nejbližší kemp. Hned za hranicí národního parku je malé městečko Springdale, kde v kempu mají ještě hodně volných míst, ale platíme dvojnásobek (ve všech kempech samoobslužných jsme platili jen 20 dolarů).

Ze všeho nejdřív se vykoupeme v malém bazénu, který je součástí kempu a ještě než se setmí vyrazíme prozkoumat okolí. Původně jsem měla v plánu projít si Pa'rus trail podél Virgin River (2,5 km), ale už jsme trochu unavení a líní chodit tak daleko. Větší část z něj si stejně projdeme několikrát, když půjdeme na autobus.

Pak už zbývá jen pár příjemných povinností – najíst se, vysprchovat a zkusit se připojit k wifi a poslat pozdravy rodině a známým. U e-mailu strávím asi hodinu a odeslat ho se mi stejně nepovede. Ráno to mám hotové za deset minut. Vzhledem k tomu, že vstáváme s rozedněním, moc lidí u internetu v té době asi není.