69. Zasněžená Sulphur Mountain

3.11.2016

Na Sulphur Mountain už jsem byla několikrát – za špatného počasí, kdy v červnu sněžilo, pak za krásného počasí a jednou za stmívání... Vyjít na ni znovu mě lákalo ze dvou důvodů – jsou z ní nádherné výhledy na okolní hory i do daleka a navíc na horním terminálu lanovky otevřeli nové interaktivní expozice, restauraci a kavárnu a vyhlídkovou plošinu na střeše. Jenže na prohlídku terminálu nedošlo, neměli jsme už čas, protože jsme se rozhodli plánovanou trasu si prodloužit a vyjít na opravdový vrchol Sulphur Mountain. Ale o tom později.

Náš výlet začal cestou přes Banff k vodopádům řeky Bow, u kterých Jirka ještě nebyl. Vypadaly dneska krásně, sluníčko svítilo ze správného úhlu a asi bylo méně vody než obvykle. Jirka měl navíc radost z nalezené kešky.

Obr. 1 U vodopádů řeky Bow

Potom šlapeme lesem k dolní stanici lanovky a následně v serpentinách pod lanovkou, ve vyšších polohách je na cestě udupaný sníh, místy spíše led, potkáváme lidi, kteří se kvůli tomu vrací a varují nás, že to tam klouže, my to ale nevzdáme a kolem poledne už jsme u horní stanice lanovky. Jirka navrhne podívat se na opravdový vrchol Sulphur Mountain, který je vlevo od nás. Souhlasím, protože tam jsem ještě nebyla, bude to aspoň trochu něco nového. Ještě předtím se nasvačíme, k Jirkovi se přisedne nějaký cizí chlapík a chvíli mu něco povídá jako svému kamarádovi, než si všimne, že to není ten, za koho ho považoval. Potom se k němu hrne ještě nějaká paní a ten samý chlapík ji varuje: "Ne, to není on." Jiné dvě paní nás poprosí, jestli bychom je nevyfotili, a tak je žádáme o stejnou službu na oplátku, takže vyjímečně máme společné fotky z úrovně očí (jindy se fotíme z nízkého stativu, viz dále – musíme být přikrčení).

Obr. 2 S Jirkou na Sulphur Mountain (nedaleko horní stanice lanovky)

Cesta sněhem k vrcholu hory se nám zpočátku líbí, nejsou tu žádní lidé, před námi tu byli asi dva, jak vidíme podle stop. Po deseti minutách ale stopy končí, lidé se tady pravděpodobně otočili a šli zpět. Nejsme si jistí, jestli jsme stále na cestě, jestli jsme z ní někde omylem nesešli držíc se stop ve sněhu. Vyškrábeme se po skále o něco výš, pak se ještě nějakou dobu dál jít pohodlně, než se znovu musíme škrábat skalní stěnou. Vzdáváme to, nemáme zase tolik času a zdá se, že na vrchol cesta stejně nevede, i podle mapy ho míjí. Takže uděláme je společnou fotku a zamíříme zpět:

Obr. 3 Na Sulphur Mountain – blíže k vrcholu, za námi je vidět Banff, Cascade Mountain, Tunnel Mountain a těsně vedle mého ramene za mnu vykukuje horní stanice lanovky

Obr. 4 Mount Rundle

Podíváme se i na Sanson Peak s bývalou meteorologickou stanicí a pak sestupujeme do vedlejšího údolí (Sundance Valley). Tady nás cesta moc nebaví, čeká nás asi pět kilometrů mírně se svažující širokou cestou a čtyři kilometry po rovině po asfaltu. Snažím se přijít na zajímavá témata k hovoru, aby nám cesta lépe utíkala. Největším zážitkem na zpáteční cestě je setkání s kojotem nedaleko muzea (Cave and Basin). Tvrdím Jirkovi, že je to kojot a nevěřím, že by to byl nějaký pes. Podaří se mi ho vyfotit, i když kvalita fotky je hodně špatná (je šero a fotím na velkou vzdálenost).

Obr. 5 Kojot

Ušli jsme celkem 26-27 km s převýšením přes 1000 m, takže jsme dost utahaní. Nestihli jsme se vrátit včas na večeři (a to ani kdybychom si zavolali taxi), takže se stavíme v supermarketu a pak jíme večeři venku na lavičce. V sedm hodin večer začíná přednáška s názvem Ambassador Program, trvá asi hodinu a půl a dozvíme se základní informace o Banffu – jaké jsou okolo hory, jaká divoká zvířata se tu mohou pohybovat a jak od sebe poznáme různé druhy medvědů a druhy jelenů, jaké akce tu probíhají, čeho se můžeme zůčastnit levně nebo zdarma... Většinu věcí už znám, ale přednáška byla i tak pro mě zajímavá a musela jsem ji absolvovat, abych měla lepší cenu za skipass, který si chceme zítra vyzvednout.