2. Lake Louise

18.11.2016

Do Lake Louise jsme vyrazili v otvírací den s myšlenkou, že všechny sjezdovky budou hezky upravené, úplně nové. Pravda je taková, že sníh byl na upravených sjezdovkách tvrdý, lyže špatně ovladatelné a místy byly na sjezdovkách kameny.

Areál v Lake Louise má tři hlavní části – Přední strana (viditelná od parkoviště), Zadní kotliny a Modřín (na vedlejší hoře). Na Přední straně už otevřeli všechny lanovky a vleky, v Zadních kotlinách jednu ze dvou lanovek a Modřín byl zavřený zatím celý.

Obtížnost sjezdovek je značená stejně jako to známe ze Sunshine – zelené kolečko pro ty nejjednodušší, modrý čtverec pro pokročilé lyžaře, černý kosočtverec pro experty a dvojitý kosočtverec pro... nejspíš pro šílence.

Obr. 1 Přední strana a Modřín, pohled na parkoviště, hotely a převážnou většinu lanovek

Obr. 2 Zadní kotliny

První naše jízda vedla lanovkou Glacier Express (Ledovcový expres) a Top of the World (Vršek světa) na hřeben, kde jsme se mohli rozhodnout, jestli jet Přední stranou nebo Zadními Kotlinami. V plánu jsme měli spíš dlouhou zelenou sjezdovku vzadu, ale vzhledem k dnešním podmínkám byla označená jako černá, proto jsme se rozjeli Přední stranou, kde jsme si mohli vybrat ze dvou modrých, později jsme zjistili, že jedna z nich je také označena jako černá, takže volba se nám zúžila na jednu sjezdovku. Ta byla celkem fajn, se dvěma prudšími úseky, jinak jednoduchá. Skončili jsme raději už v polovině kopce, protože jsme věděli, že v nižších polohách je více kamení a vyjeli jsme znovu lanovkou Top of the World na stejné místo, abychom sjeli stejnou sjezdovku. Podruhé však až dolů, abychom měli možnost vyzkoušet ještě něco jiného.

Pro další naši jízdu jsme využili Grizzly Express – kabinkovou lanovku, která má své výhody i nevýhody – musíme sundavat lyže a přinést je do lanovky a odměnou nám je příjemné bezvětří uvnitř, nemrznou nám nohy, můžeme s nimi víc hýbat, než když sedíme na sedačkové lanovce. Nahoře zjistíme, že máme jedinou možnost, kam jet, všechno ostatní je zavřené. Je to zelená sjezdovka Pika, která se nám celkem líbí a asi bychom ji jeli znovu, kdyby tam vedla nějaká přímá možnost, jenomže lanovka Ptarmigan je uzavřená, nemáme možnost vrátit se zpět na stejné místo, nahoru jedeme lanovkou Paradise, která končí téměř tam, kde Top of the World, takže bychom mohli jet potřetí tu modrou sjezdovku, kterou už známe. Po krátké poradě se však rozhodneme jinak, zkusíme tu zelenou, která je dneska černá – sklon bude pravděpodobně mírný, jenom je neupravená. Začátek je mírný, ale je vyjetý tak, že se nedá moc zatáčet, jedeme ve stopě skoro jako na běžkách, brzdit se dá plužením nebo vyjetím ze stopy do hlubšího sněhu, ale jsou tam vyčnívající skály, takže je lepší zůstat ve vyjetých stopách, případně je střídat, je jich vedle sebe asi deset. Potom dojedeme k hraně svahu, kde se sjezdovka výrazně zprudšuje, každý tu zastaví a okukuje terén, než se do toho pustí. (Nad mapou pak uvažuji, jestli jsme zůstali na té zelené, nebo jeli opravdovou černou sjezdovku...). Spustíme se opatrně šikmo svahem, brzy zjistíme, že v hlubokém sněhu se nám lyže tak moc nerozjedou, takže za chvíli už se nebojíme a pouštíme se do toho vyšší rychlostí. V příhodném místě se opatrně otáčíme a šikmo svahem postupujeme zpátky k druhé straně sjezdovky.

Asi v polovině sjezdovky je zatáčka doprava a od toho místa už je zase jen mírný svah, trochu boulovatý, takže kdo chce, může skákat. Lanovkou Paradise vyjedeme nahoru a sjíždíme znovu přesně to samé. Hned u lanovky nezatočím včas a do cesty mi najednou skočí plot, najedu do něho špičkami lyží, které se překříží a jedna z nich se vypne. Je to nepříjemné, ale nic se mi nestalo a jsem ráda, že aspoň vím, že mám pravděpodobně jakž takž dobře nastavené vázání – při pádu se vypíná. Ještě spadnu potom dvakrát, je to pro mě jasné znamení, že jsem unavená nebo nejsem správně soustředěná, takže se s Jirkou dohodneme, že pojedeme už domů.

Opět vyjedeme lanovkou Paradise, je to pro mě nejhorší část dne, na lanovce strašně trpím – mrznou mi palce u nohou. Pak když sjíždíme z kopce, je to už lepší. Dávám si pozor hlavně na ploty – abych tentokrát zatáčela včas. Asi v polovině svahu je vyhlídka, odkud fotím výhled na Lake Louise a Chateau. Pak svačíme na docela hezkém místě s lavičkami před hotelem, je to v závětří a trochu svítí slunce, takže nám už není zima. Odjíždíme asi ve dvě hodiny.

Obr. 3 Výhled na Lake Louise