Embedded Files
pondělí – den 5. – 17.4.2017
V noci mi bylo tentokrát celkem teplo, možná se venku mírně oteplilo, nebo to bylo tím, že jsem si na spaní vzala termotriko a nohy zabalila do deky, kteá do té doby ležela nevyužitá stranou. Psala jsem už, že spím ve dvou mikinách (někdy i v bundě)?
Vařím snídani
Ráno při mytí nádobí slyším Jirku volat zpoza dveří umývárek – „Ivet, máš klíče od auta u sebe?“ a vím, že je zle. Moje klíče jsou v batohu na sedačce a jeho v poličce u zadního okénka, omylem si vzal jen jiné klíče (od domu), než zamkl a zabouchl auto. Je to i moje chyba, dohodli jsme se předtím, že oba budeme mít klíče stále po ruce a navíc, to já jsem po Jirkovi včera večer chtěla, aby vždy zamykal, i když jdeme oba jen na záchod.
Zkoumáme, jestli nejsou některé dveře omylem pootevřené, případně okénka. Zadní okna otevřená jsou, Jirka se mě snaží přesvědčit, že bych tam mohla protáhnout ruku a dosáhnout na klíč, když by okénko ještě trochu pootevřel. Zdá se mi to nemožné, jsou strašně daleko, ale pak něco lupne a okno se uvolní tak, že tam pohodlně prostrčí ruku i Jirka (u toho lupnutí jsem dostala od okénka ránu do nosu). Právě v tu chvíli k nám také přichází někdo od sousedů, kdo zahlédl naše snažení a nese nám drát, kterým bychom na klíče dobře dosáhli, škoda, už je pozdě, okénko už nepůjde nikdy úplně zavřít.
Snažíme se ze sebe setřást špatnou náladu, nedá se nic dělat, musíme pokračovat dál. Dnes je v plánu další sestup do nitra kaňonu, tentokrát stezkou Grandview (Velký výhled). Grandview Point leží v blízkosti silnice, kterou jsme sem přijížděli a kterou také odjíždíme (což je dobře, protože se těšíme na další tamější vyhlídky).
Peter Berry zde vybudoval stezku v roce 1893, která sloužila jako přístup pro těžbu mědi na Horseshoe Mesa. O pár let později také nechal vybudovat Grand View Hotel (který už nestojí) a osobně vodil návštěvníky touto stezkou, ať už pěšky nebo na mulách. Jedná se o jednu z nejprudších cest do kaňonu – jen na prvním kilometru klesáme asi o 400-500 m. Při cestě zpátky se nás spousty lidí ptá, jak je to ještě daleko, ale nespecifikují, kam chtějí dojít. Většinou odpovídám, že my jsme se podívali k Horseshoe Mesa a trvalo nám to asi pět hodin (vycházeli jsme kolem 9 h a zpět nahoře jsme ve 14 h). Také je možné jít kratší trasu, jen ke Coconino Saddle (což by byly celkem asi 3 km).
Jirka a Horseshoe Mesa
Pohled zpět k hraně kaňonu
Když jsme došli k Horesshoe Mesa, přemýšleli jsme o tom, že ji obejdeme, ale bylo nám horko a podle GPS jsme věděli, že by nám tento okruh trval asi hodinu a půl, a tak jsme se rozhodli vrátit. Celkem jsme ušli 12 km s převýšením 800 m.
Výhled z nejzazšího místa, kam jsme došli
Květina s názvem Indian Paint Brush (indiánský malířský štětec)
Fotím brouka na schodech
Tak to je on, ten brouk
Jakmile jsme došli k autu, naobědvali jsme se a jeli se podívat na vyhlídky, které jsme první den vynechali. Nejdříve jsme zastavili u Tusayan Ruins and Museum, kde jsme si prohlédli vykopávky vesnice, která měla asi třicet obyvatel a stála zde v 12. století. V muzeu jsme nebyli, ale u pokladny jsem zjistila, že tam mají pěkné razítko a že jich v Grand Canyonu je asi osm, většinu už nezískám, ale aspoň jedno ještě bude – za chvíli určitě navštívíme Watchtower (rozhlednu).
Tusayan muzeum
Pak jsme zastavili na vyhlídce Lipan Point, což je podle mého knižního průvodce nejlepší místo pro pozorování západu slunce a celkově jedna z nejúžasnějších vyhlídek na Grand Canyon. Museli jsme souhlasit, tady se nám opravdu hodně líbilo. Opět jsme viděli peřeje na Coloradu (Unkar Rapid).
Navajo Point mineme, protože tam jsme zastavili před dvěma dny a zaparkujeme u Watchtower (rozhledna). Nejdřív se na kaňon podíváme z venkovní vyhlídky, potom jdeme dovnitř věže (vstup je zdarma) a z jejích oken se díváme na kaňon ještě jednou. Samotná věž je krásná, zevnitř i zvenčí. Byla vybudována v roce 1932 a byla inspirována starými strážními věžemi kmene Pueblo. V obchodě se suvenýry (v přízemí) si nezapomenu orazítkovat wanderbuch.
Watchtower
Imitace kreseb původních zdejších obyvatel
Kousek za hranicemi národního parku ulovíme další kešku, je to pěkná plechová krabička a uvnitř najdu přívěsek na klíče, z jedné strany je obrázek Grand Canyonu a z druhé kompas a teploměr. První ho viděl Jirka, protože si vždycky prohlíží obsah krabiček, zatímco já zapisuji datum a naše jména, ale protože já mám z přívěšku tak velkou radost, přenechá mi ho. Nechám si ho, i když momentálně nemám co dát do krabičky na oplátku, zato aspoň do několika dalších rozdávám české korunové mince, které jsem za tímto účelem dovezla.
Odjíždíme od Grand Canyonu, v Cameronu znovu zastavíme, abychom načerpali benzín a ještě jednou se podívali na pohlednice teď, když víme, jaký je kaňon ve skutečnosti. U města Page zastavíme a hledáme kešku (neúspěšně) a pak přespáváme na parkovišti pro kamiony. Několikrát v noci nás probudí přijíždějící kamion, v polospánku mám vždy pocit, že jedou příliš blízko nás a děsí mě nesmyslná obava, že si nás nevšimnou a shodí nás ze srázu. Spát mimo kempy je sice levnější, ale vždy je to pro mě tak trochu stresující.
Vrstevnatá skála, po které jsme chodili a hledali kešku
Skála „UFO“
Page updated
Google Sites
Report abuse