Syslí louka pod Mt. Norquay

5.6.2016

Dneska jsme měli v Banffu další krásný horký den, docela mě to táhlo zase k vodě, ale řekla jsem si, že teď jsou na řadě pro změnu hory, u řeky jsem byla včera.

K vyhlídce na svahu hory Mt. Norquay je to z Banffu asi 4-5 km, pak by se dalo jít ještě na jinou vyhlídku - Stoney Squaw, ale na to nemám dostatek času. Vyrážím co nejdřív po večeři, všechny věci jsem si nachystala předem. V centru se jen zastavím v obchodě pro Bear Sprey - sprej na obranu proti medvědům, vlkům a pumám.

Za Banffem odbočím k severozápadu, přes koleje a přes dálnici, kde je pěkný výhled:

Cesta vzhůru je nudná, stále po silnici se spoustou zatáček. Občas projede cyklista, celkem často auta, ale pěší turisté tu nechodí vůbec. Na odhánění divé zvěře nemám rolničky, takže si skoro celou cestu hlasitě zpívám. Zjistila jsem, že neznám moc písniček celých, musím většinou vystačit s první slokou nebo refrénem. Snažím se přijít na něco, co se dá pořádně halekat, ale napadají mě dnes spíš samé tiché melancholické melodie jako: "Zpívám ptákům a zvlášť holubům", kanadská verze: "Zpívám vlkům a zvlášť medvědům". Napadnou mě i docela trefné písničky, ze kterých si části zazpívám: "Měl jsem rád stín stromů, říční proud, štíty hor, co nejdou překlenout..." a "Veď mě dál, cesto má".

Nic mě nesežralo, a tak jsem se dostala až na vyhlídku. Vlevo se rýsuje hora Rundle, uprostřed je Banff, za ním v pravé části hora Sulphur Mountain a ještě více vpravo Vermilionská jezera.

Kromě krásných výhledů sem turisty nejspíš táhnou i sysli, kterých je tu všude plno, takže kdykoli se zaposlouchám, uslyším někde pískání a když se rozhlédnu po celé louce, napočítám jich třeba šest naráz. Jeden zaleze, jiný vyleze.

U louky se dá zastavit s autem, momentálně jich tu stojí asi šest. Nějaký starší pár se právě vrací k autu, tak se odhodlám a zeptám se, jestli jedou do Banffu (jinam ta cesta nevede, když nepočítám stanici lanovky, která teď nejezdí) a jestli by mě vzali. Nechce se mi šlapat zpět po silnici :-). Během jízdy si povídáme, mám radost, že všemu, co říkají, rozumím. Přiznávám, že velkou zásluhu mají oni, protože se snaží mluvit na mě pomalu a jednoduše. Jsou z Canmore, mají dceru v mém věku a o České Republice prohlašují, že má s Kanadou hodně společného - hokej, lyžování... Bylo to s nimi velmi příjemné zakončení dne.