9.8.2016
Před pár dny jsem poslala asi pět životopisů do různých prodejen suvenýrů, sportovních potřeb a kaváren a dneska jsem byla na jednom pohovoru. Je to v Roots – prodejně suvenýrů, především oblečení.
Když mi telefonovali, chtěli, abych přišla už ve čtyři, ale věděla jsem, že to bych nestihla, tak jsem navrhla, jestli by to nebylo možná až v pět. I tak to mám jen tak tak stihnout, protože s prací máme hotovo kolem 16:10, pak chvíli uklízíme v naší základně a když to vypadá, že je snad vše hotovo, jdu se zeptat vedoucího, jestli bych už mohla jít, že potřebuji dnes odejít dříve. Ostatní jdou stejně asi za pět minut po mě, ale je to pět minut k dobru, během kterých se stihnu převléknout a seběhnout schody a už jsem skoro venku, když se s ostatními potkám. Sednu na kolo a jedu do centra, naštěstí Roots je jeden z prvních obchodů ve směru, ze kterého přijíždím.
Vyplním dotazník, dá se říct, že životopis, některé údaje nevím, jako třeba jméno a telefon svého posledního vedoucího (tedy toho nynějšího) :-). Telefonní čísla ostatně nevím ani na předchozí zaměstnavatele.
Pohovor trvá docela dlouho, manažerka Kate má připraveno docela hodně otázek, např.:
- popsat nějaký příklad z minulosti, kdy jsem byla nějak oceněna za svou práci, že jsem udělala něco navíc, nad rámec svých povinností, na to mě nic nenapadá, tak prostě jen popíšu, jak jsem v minulé práci ještě v Čechách byla vybrána na pozici zástupkyně vedoucí
- popsat nějakou situaci s nepříjemným klientem, u téhle otázky opět mluvím o callcentru, tak se mě ptá, jestli mám nějakou zkušenost s nepříjemným klientem taky z hotelu, na to odpovídám, že ne, že máme jen samé nskvělé zákazníky :-)
- popsat pracovní den v hotelu, jaké jsou tam moje povinnosti - do toho se pustím celkem podrobně, mám radost, že vím spousty nových slovíček, které v práci často používáme, jsem sama ze sebe překvapená, jak to ze sebe plynule sypu
- popsat pravidla chování – tak s tím mám docela problém, už si nepamatuji většinu slovíček, která jsem si při čtení manuálu vyhledávala, vlastně ani v češtině nevím, co bych řekla, takže říkám jen ty nejjednodušší věci, které jsem si zapamatovala – nemáme žvýkat žvákačku, máme být čistí a upravení...
- popsat, co si představuji, že bude náplní mojí práce – celkem chytře jsem začala od klientů – hlavně mluvit s lidmi, i když já jsem spíš říkala, že jim budu radit, když se na něco budou ptát, realita je taková, že s nimi mám mluvit, i když se na nic neptají, třeba se zeptat, odkud jsou... prý pak více koupí, což je asi pravda, sama mám takový pocit, že radši nakupuji tam, kde si se mnou prodavačka povídala.
Myslím, že těch otázek bylo dokonce ještě více, ale pak jsem už měla pocit, že se jí celkem zamlouvám a že ty otázky chce jen tak proletět, aby se neřeklo, ale na odpovědích moc nezáleží. Nakonec mi řekla, že mi zavolá s výsledkem výběrového řízení, zamyslela se a pak se opravila, že vlastně mi může říct rovnou, že mě bere a pogratulovala mi. Ještě jednou se ujistila, jestli mám opravdu zájem pro ně pracovat, tak jsem jí to potvrdila, na žádný jiný pohovor se nechystám a tohle se mi opravdu líbí.
Domluvily jsme se na pracovní době od 5:30 do 10:30 a že to bude asi tak dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát týdně.
Teď bych měla ještě donést kopii pasu, kopii pracovního víza a několik dalších dokumentů, které hned jdu okopírovat, mám na to jen dvacet minut, než zavřou v kopírovacím centru, takže si aspoň ověřím, že na kole dojedu od ubytovny do města za pět minut, to je prima, to budu potřebovat, protože mezi večeří a večerní brigádou budu mít jen půl hodiny.
Příští setkání máme v pátek, tak zvaný "orientation day", kdy mi ukážou, jak to v obchodě funguje a na chvíli si zkusím i práci.