37. Táborák u jezera

21.7.2016

Přes facebook se už asi tři týdny snažíme domluvit na nějaké společné velké akci s ostatními Čechy. Někdo navrhl udělat táborák, původně asi bylo myšleno přímo v Banffu, ale někdo jiný navrhl, že jejich skupinka z Canmore bude dělat oheň u Lake Minnewanka. Zároveň také psali, že budou v Banffu v parku den předtím, takže jsem se nenápadně rozhlížela, kdo by to mohl být, pak jsme zaslechly s Evou češtinu a slovenštinu a na chvíli se k nim přidali, Eva spíš jen tak na pokec, já na domluvení se ohledně táboráku. Zjistila jsem, že jedno auto pojede i z Banffu, takže jsem si rovnou domluvila odvoz.

Vyjeli jsme kolem půl osmé, po osmé hodině večerní se nás sešlo osm na tábořišti u jezera, rozdělali jsme oheň a opekli špekáčky. Trochu nás kousali komáři, ale jinak bylo fajn, bylo celkem teplo.

Obr. 1 Lake Minnewanka, poslední paprsky slunce dopadající na hory

Vyptávala jsem se ostatních, jak jsou tady dlouho, co se dá dělat v zimě, kde je nejlepší bydlet a podobně. Ondra s Bárou tady strávili už téměř celý rok, takže mi dokázali zodpovědět všechny zvědavé otázky, pro případ, že by mě ještě něco zajímalo, jsem si na ně vzala kontakty. Bára se mě ptala, jestli nemám sestru - že jí jsem hodně povědomá, chvíli to vypadalo podle toho co říkala, že spolu bydlely na jednom studentském privátu v Brně, ale pak se ukázalo, že jde o omyl, moje sestra určitě nedoučovala žádné děti angličtinu.

Hodně sympatický mi byl pár Alice+Jirka, v neděli bych s nimi ráda vyrazila na nějakou pořádnou túru, jestli vyjde počasí. Oni teď nemají práci, brzy budou odjíždět. Chtějí se ještě podívat asi na měsíc na Aljašku a pak už jim vyprší víza a budou muset zpět do Čech. Podle toho, co říkali, ne však na dlouho, po Vánocích zase hurá do světa. Všichni jsme obdivovali jejich podomácku upravené auto - mají v kufru sklápěcí postel, přes den je sklopená a auto funguje s klasickými pěti sedačkami, večer se zadní sedačky sklopí a postel otevře a tam mohou docela pohodlně přespávat. Přesně jako to znám z různých cestovatelských vyprávění, přesně takhle vypadal můj sen o dobrodružném cestování. Třeba nás to čeká příští léto také takhle nějak.

Velký zážitek jsem měla z cesty k záchodům někdy kolem půlnoci. Bylo to jen asi padesát metrů od aut, u kterých stál zbytek naší skupiny a kde jsme ještě kecali před cestou domů. Vycházím ze dveří umývárek a najednou v lese opodál vidím psa. Ne, tak to nebude pes. Vlk? Vracím se na záchody a volám Alici:

"Já jsem tady viděla vlka a bojím se jít sama zpátky, pojďte mi třeba tři z vás naproti."

"To byl jen kojot, viděli jsme ho odtud taky, vezmi si bear spray a pojď." :-)

Bear spray mám samozřejmě sebou, co na tom, že je to jen kousek! Takže ho odjistím a vyrážím obezřetně ven. Schválně pořádně dupu a už nic neuvidím. Na půli cesty se přece jen setkáme, šli mi naproti, i když jsem si myslela, že nepůjdou.