14.7.2016
Konečně jsem vyrazila na dlouho plánovaný a odkládaný cyklovýlet, trošku krápalo, ale to mi ani nevadilo, aspoň les hezky voněl.
U Fairmont Banff Springs Hotelu jsem viděla zase duhu, samotný hotel vypadal moc krásně, jak byl osvícený pozdním sluníčkem:
Cesta po levém břehu byla dobrá, cesta po pravém břehu byla blátivá (jezdí se tu i na koních a tak je cesta dost rozdupaná, ale možná by taková byla i od kol a od lidí), nedalo se jet rychle, jinak by mi bláto stříkalo na záda i do obličeje. Jako všechna horská kola tady, ani to moje nemá blatníky.
Než jsem přijela zpět do civilizace, pozorovala jsem západ slunce a užila si hezký výhled na řeku z okraje svahu. A pak si říkám - no, Ivi, víš, co to znamená, když zapadá sluníčko? Že bude brzo tma a ty nesmíš jezdit za tmy - nemáš světla na kole. A tak jsem rychle zase nasedla a ujížděla k domovu, co to šlo. A stihla jsem to ještě za světla.