87. Vánoční večírek

21.12. 2016

Na vánoční večírek se nám původně moc nechtělo. Konal se u našeho šéfa v bytě, říkali jsme si, že to bude divné, že se budem bát napít a povídat si o práci a navíc mě trochu naštvalo, když mi jeden kolega pár dní předem řekl, že šéf chce, aby ti, kdo mají ten den volno, šli pomoct s přípravou jídla. Byl to jeho nápad, proč já bych měla svoje volno trávit vařením? Nakonec pomoci s přípravou nechtěl, snad se neurazil? Nejdřív se ptal Jirky, jestli prý Eva a já půjdeme radši lyžovat nebo vařit a Jirka odpověděl, že určitě lyžovat. Pak vybafl na mě: „Tak jsem slyšel, že radši půjdeš lyžovat než pomáhat vařit?“ Odpověděla jsem, že pomáhat můžu ale asi ne celý den. Člověk aby tady pořád přemýšlel, co a jak říct, nějak diplomaticky.

Začátek byl hodně divný. V místnosti bylo málo místa, takže se asi polovina lidí rozesadila po obvodu místnosti do velkého kruhu a polovina zůstala rozpačitě stát na místě, kde jsme odložili kabáty, postupně jsme nanosili další židle, ale nebylo kam je dát jinam, než doprostřed kruhu lidí, to znamená, že vždycky budu k někomu sedět zády. Naštěstí pak jsme vytviřli asi tři menší kroužky a ještě později (kolem deváté) hodně lidí odešlo a večírek se rozjel veseleji. Povídala jsem si s neznámým kolegou z Deer Lodge (od Lake Louise), i Jirka se snažil seznámit hlavně s cizími kolegy ale právě ti nám ujeli jako první.

Neměli jsme vymyšlený žádný program, kromě večeře, která byla výborná, ale hodně podobná tomu, co se vaří v hotelu, až jsem si říkala, jestli se šéf nedohodl s kuchaři, že mu to uvaří oni a on si to jen odveze. Dostali jsme i nějaké plechovky s pivem nebo Colou a výbornou zmrzlinu. Hezký byl závěr večírku, kdy jsme hráli hru, kdy jeden z nás předváděl nějaký film a ostatní hádali, co je to za film. Já se snažila předvádět Harryho Pottera, ale nenapadlo mě nic lepšího než jen mávat pomyslnou hůlkou, což bylo interpretováno jako házení lasa, míření pistolí a dirigování.

Jirka se trochu opil a ač to u jiných lidí nemám ráda, u něj mi to přišlo spíš srandovní a ještě dva další večery jsme to měli jako hlavné téma k hovoru, vyprávěla jsem mu, co všechno dělal, co komu vykládal a on se legračně divil. Nejvíc překvapivé bylo, jak přišel k jednomu svému kolegovi housemanovi a řekl mu, že ho má rád, ale že je někdy těžké se s ním začít bavit a nebo jak přišel k šéfovi a začal se s ním bavit o tom, jak chápe, že to má těžký, že má starosti a že často vyčte nejmenší chybu, něco co se mu nezdá, prvnímu koho ráno potká. A šéf jen přikyvoval, že to je pravda. Jinak taky tancoval, hodil Akirovi otu místo aby mu jí podal, předstíral, že bude spát v kuchyni na zemi a nebo že půjde na záchod a nezavře si za sebou. Jirka samozřejmě nebyl jediný, kdo to s pitím přehnal, jedna kolegyně nás pobavila, když si stoupla, vyžádala ticho jakoby k proslovu a pak oznámila: „I am happy“. Nebo ještě předtím si stoupla a zavolala na šéfa přes celou místnost, že by chtěla čokoládu.

A tady na fotce jsme my, všichni housekeepři z BML Banff, dva housemani a šest supervisorů:

Obr. 1 Housekeeperský vánoční večírek