4.5.2017
Vrátili jsme se z dovolené o dva dny dříve a rozhodli jsme se strávit je ještě posledním lyžováním. Protože moje lyže jsou rozbité, půjčila jsem si Jirkovy, sice jsou trochu delší, ale po pár jízdách jsem se naučila, jak na nich rychle zatáčet.
Nebe přislibovalo pěkný den, bylo nezvykle teplo a jak jsme byli z dovolené zvyklí brzy vstávat a chodit brzo spát, nedělalo nám nejmenší problémy stihnout první autobus. Bohužel jsem si zapomněla vzít sluneční brýle (lépe řečeno, mě to vůbec nenapadlo a Jirka mi je připomněl moc pozdě na to, abych se pro ně vrátila, a lyžařské brýle jsem ještě před dovolenou prodala), takže jsem při jízdě doufala, že slunce zajde na chvíli za mraky. Po první jízdě jsem kupodivu zjistila, že se na to dá zvyknout, zářivý sníh mi vadil, jen když jsme zastavili a dívala jsem se do jednoho místa, při jízdě to bylo lepší.
Obr. 1 Krásný den, jedna z mála společných fotek s Jirkou za celou zimu
Vystřídali jsme skoro všechny lanovky, sníh byl měkký a těžký a Jirka se neustále bavil tím, že na mě čekal a házel po mě sněhové koule, jako snowboardista má volné ruce a stačí mu na její vytvoření vteřina, já mám hůlky a je to pro mě složitější, ale pár jsem mu jich vrátila :-).
Obr. 2 Jirka se učí skákat do vzduchu
Obr. 3 Na lanovce
Po poledni jsme odjeli domů, rychle se převlékli a jeli na půl cesty zpět, kde je u řeky skála a na té jsme chvíli lezli, nejdřív Jirka s Erikem, kterého jsme vzali do auta v centru Banffu, pak se mnou. Já jsem hned po příjezdu v autě na našem přenosném plynovém vařiči ohřála oběd a pak jsem se asi dvě hodiny opalovala a četla na karimatce na plážičce u řeky a až k večeru, když mi začínalo být moc chladno na opalování, šla jsem za Jirkou a zkusila si lezení. Bohužel jsme nemohli najít lehkou cestu, kterou bych vylezla celou. I na těch nejlehčích jsem se dostala jen k druhé nebo třetí karabině.
5.5.2017
Včera se nám lyžování líbilo, vyrazili jsme tedy znovu na Sunshine. Tentokrát svému jménu nedělalo čest – pršelo tam. Rozhodli jsme se tedy nejdříve na chvíli posedět uvnitř chaty a počkat, jestli nepřestane. Jirka zavolal svým rodičům, já jsem poslala pár e-mailů. Asi po hodině přestalo pršet, takže jsme rychle vyrazili lyžovat, než zase začne. Snažili jsme si vybírat upravené sjezdovky, kde se nám lyže nebořily do hlubokého těžkého sněhu, ve kterém se pak špatně zatáčí.