21. Canyonlands - Needles

úterý – den 13. – 25.4.2017

Kolem poledne přijíždíme do Canyonlands – do jižní části Needles, je to docela pozdě na to někam vyrazit, ale ještě to celkem má cenu. Zastavujeme se v infocentru a necháme si zakreslit do mapy několik variant. Zároveň nám také radí, kde se dá přespat za hranicemi NP. Nejvíc se mi asi líbí nejdelší trasa, má to jeden háček – chtělo by to jet po nezpevněné cestě (k východišti tras Elephant Hill) a ušetřit si tak skoro 10 km, i tak by nás čekal okruh cca 15 km. Jestli jsem to správně pochopila, tam právě jsou ty špičky zvané Needles (Jehly). Kromě toho nám nabízel asi deseti kilometrový okruh někde v Squaw Canyon a čtyřkilometrový okruh Slickrock.

Chci hned vyrazit a je mi celkem jedno kam, takže bych čekala, že nenastanou žádné komplikace, jenže to se pletu. Jirka je nejspíš nevyspalý, unavený po hodinách řízení a možná i opět hladový, takže chce pauzu. Oba jsme rozmrzelí, protože to také vypadá na déšť, máme tedy strach, že někam vyrazíme a zmokneme a stejně z výletu nic mít nebudeme. Jenže na druhou stranu – máme tedy sedět v autě a koukat se před sebe nebo dokonce celé odpoledne prospat? Teď už vím, že by to asi bývalo lepší, pořád jsme přece měli jeden den volna v zásobě (a to díky Jirkovi), takže jsme si mohli dovolit jeden den proplýtvat na nerušený odpočinek a pořádnou túru tady podniknout až následující den. Ale nakonec jsme se pohádali, nemluvili spolu, řídila jsem já, aby si tedy Jirka odpočinul, pojali jsme to nejdříve jako autovýlet s krátkými nenáročnými zastávkami a pak jsem šla sama na ten nejkratší okruh, a to tak, že jsem ani nevěděla, jestli Jirka půjde se mnou, respektive za mnou třeba za chvíli nebo ne. Připadalo mi, že už spolu ani nikdy mluvit nezačneme. :-(

První zastávka v Needles – vyhlídka na skalní útvar, který vypadá jako dřevák (vpravo)

Needles aspoň zdálky a v popředí houbovité skály nebo mohou připomínat bochníky chleba

Vyhlídka do kaňonu, krátká túra Slickrock

Potom jsme z Needles odjeli, takže jsme z téhle části parku skoro nic neměli, jak už jsem psala výše, příště by to chtělo postupovat trochu jinak. Nevadí, pro příště jsme snad poučeni, kromě téhle hádky už žádná do konce dovolené nepřijde a vše si náležitě užijeme.

Při přejezdu máme zase krásné počasí (což je vlastně zároveň příjemné i trochu k vzteku)

Nějaký oblouk, který jsme viděli cestou

K večeru se dělá krásné počasí. Jirka trochu brblá, že kdybych pořád tak nespěchala, mohli jsme vyrazit teď – odpočatí a k tomu za hezkého počasí. Nedá se nic moc dělat, jedeme dál a přespáváme až těsně před Island in the Sky – severní část NP Canyonlands. Jezdíme chvíli sem a tam a přemýšlíme, kde bude přespání nejvhodnější, všude tu jsou krávy, takže se domníváme, že jsou to soukromé pozemky, ale čert to vem, zajedeme na nějakou postranní cestu už za tmy a doufáme, že nás tu buď nikdo neuvidí, nebo že nikomu nebudeme vadit.

Už spolu zase mluvíme a docela si i užijeme hezký západ slunce.

Západ slunce u Island in the Sky