1.8.2016
Na Mount Rundle (vrchol 1) jsem se chtěla vyšplhat už od prvního týdne, kdy jsem přijela do Banffu. Hned jak jsem se dozvěděla, že tam vede stezka. Jednou už jsem byla dokonce i domluvená se dvěma holkama, které by šly se mnou, ale počasí nám nepřálo a v infocentru nám řekli, že je tam ještě moc sněhu (to bylo v červnu). Teď je jasné už při pohledu zdola, že sníh je všechen pryč, s Evou jsme zase dostaly volno společně a předpověď počasí byla báječná. Tak proč to nezkusit.
Trochu mě naštval jeden kolega, když mi říkal, že je to obtížnější než vyjít na Cascade Mountain a že Eva s nima na Cascade šla, ale nedošla na konec a jestli si myslím, že tohle vyjdeme? Odpověděla jsem, že třeba ne, když to bude hodně nebezpečné a děsivé, tak také skončíme pod vrcholem, ale chceme to aspoň zkusit. Jeho poznámka, že to už můžeme jít klidně jen na Hoodoos, mě namíchla. To se ještě uvidí!
Já tvrdím, že je to i o podpoře a o náladě - když šla Eva na Cascade, kluci na ni občas čekali, ale kousek pod vrcholem jí asi dost utekli. To já neudělám, naopak - spíš se snažím vždy toho druhého podpořit, ať jde v klidu, pomalu, ať si odpočine, dokonce sama dost "funím" do kopce, ale nakonec tam vylezeme! A přesně tak to bylo - šla jsem jako druhá, nikam jsme nespěchaly a když tam bylo nebezpečné místečko, trochu jsme se poradily, kudy to vezmeme a vrchol jsme společně dobyly!