Wasootch Ridge se sněhem

4.4.2017

Jirka a Eric si na dnešek naplánovali lezení v lokalitě Wasootch, mě se nápad líbil, protože je to v místech, kde jsem nikdy nebyla a na mapě jsem viděla pěknou hřebenovku, po které bych si mohla udělat výšlap, nebudou tam hrozit laviny.

Na parkoviště jsme přijeli asi v jedenáct hodin dopoledne, sluníčko sice od rána snaživě svítilo, ale vzduch byl stále docela studený. Šla jsem se podívat, kde budou kluci lézt, abych je odpoledne našla, až se vrátím, je to stěna jen asi pět minut od parkoviště.

Vyrážím lesem do prudkého kopce, několikrát kontroluji na mapě v telefonu, jestli jsem na správné stezce, je jich tu vyšlapaných několik, jakmile se dostanu na vrchol hřebenu, stezky se sjednotí a pak už telefon skoro nepotřebuji. Zanedlouho jsem vysoko nad údolím, kde jsme nechali auto a mám krásný výhled dozadu na sever na Mount Skogan a k západu na Wasootch Peak a dál za ním Kananaskis Peak. Nemůžu se výhledu nabažit a udělám několik fotek do všech stran, až si pak říkám, že budou všechny stejné, tak se snažím krotit.

Přicházím na vyhlídku, za níž se cesta trochu svažuje, a tak vidím před sebou, co mě čeká – nejdřív pár stovek metrů skalnatým bezlesím (téměř bez sněhu) a pak několik zalesněných vrcholů. Dívám se pozorně na skály před sebou, jestli neuvidím náhodou nějaká zvířátka – horské kozy, ovce nebo aspoň ptáky, ale nic jsem nezahlédla. Jsem ráda, že jsem nepotkala ani medvěda.

V nejvyšším bodě bezlesého území natočím krátký záběr na kameru – panorama skoro 360°. Pak si vyšlápnu ještě dva předvrcholky a rozhodnu se, že je čas se otočit k návratu (asi o půl druhé). Takových vedlejších vrcholků je tu ještě několik, než bych se dostala k pravému vrcholu Wasootch Ridge. Výhledy jsou naprosto skvělé, počasí vyšlo také na jedničku, takže jsem s výletem velmi spokojená, nevadí, že nedojdu na vrchol.