Kicking Horse River rafting

17.8.2016

Pondělky mívám volné společně s Evou, takže vždycky vyrážíme na nějakou túru v horách, každý druhý týden mám i nějaký další volný den, bez Evy, a protože se mi nechce shánět parťáky na túry přes internet, nechávám si na tyto příležitosti zájezdy s agenturami (naposled to byl výlet na Sunshine Meadows). Na tento týden jsem vybrala rafting na divoké řece, nejdelší a nejdivočejší zájezd je asi na Kickinghorse River. Že je to zvláštní název - řeka "kopajícího koně"? To bylo tak - v roce 1858 tu byla expedice, která objevovala zdejší krajinu, jeden z jejích členů byl kopnut svým koněm, a tak průsmyk, kde se to stalo, pojmenoval "Kickinghorse Pass" a podle tohoto průsmyku byla následně pojmenována řeka, která jím protéká. Já jsem si původně myslela, že to má být nějaká metafora - že řeka je tak divoká jako když kope kůň :-).

Takže tohle jsem si naplánovala, ale zatím neobjednala, čekala jsem, jaká bude předpověď počasí. Kolega Akira se mě ptá, co mám v plánu na svůj volný den, má totiž volno stejně jako já, nápad s raftingem se mu líbí, takže si nakonec objednáme zájezd společně. Před odjezdem se jenom strachuju, jestli mi řekl správně místo a čas odjezdu a jestli to opravdu objednal pro oba, ale strach mám jako obvykle zbytečně, všechno klape podle plánu.

Jedeme asi hodinu a půl někam za Lake Louise, na parkovišti u řeky máme školení o tom, co dělat, když náhodou vypadneme ze člunu a jak vytáhnout někoho druhého, kdo vypadl, pak se v převlékárně nasoukáme do těsných neoprenových obleků a bot (překvapilo mě, že i když jsem řekla číslo boty podle evropského číslování, dali mi správnou velikost a seděla naprosto skvěle).

Co se týká toho školení, byla to docela psina. První věc - když vypadnete, rozhlídněte se a plavte k nejbližší velké modré věci (rafty jsou modré). Chytněte se provazu, který je na boku a kopejte nohama jako šílenec, někdo vám pomůže do raftu. Pokud budete hodně daleko, hodíme vám pytlík se smotaným lanem, chytněte ho a pak se rychle chytněte toho lana - nedržte ten pytlík, jinak se z něj bude lano stále odmotávat a budete pořád dál a dál. Když budete hodně daleko od kteréhokoli raftu a budete muset plout přes peřeje, neplavte hlavou napřed, lehněte si na záda, trochu pokrčte nohy a nechte se unášet, když bude před vámi kámen, zkuste se mu vyhnout nebo se do něj opřete nohama. Nikdy si ve vodě nezkoušejte stoupnout. Hodně nebezpečné jsou stromy, když uvidíte strom napravo, plavte doleva, když uvidíte strom nalevo, plavte doprava. Když se mu nemůžete vyhnout, nikdy se nesnažte proplout pod ním, když se k němu přiblížíte, hodně se odražte a vytáhněte se nahoru na něj. Když už jste na stromě, nedělejte nic, nehýbejte se, dostaneme vás odtamtud...

Trochu mě to vystrašilo. Ale taky jsem dostala chuť to všechno vyzkoušet.

Prvních asi deset kilometrů bylo celkem nudných, řeka tekla poměrně rychle, nebylo nutné moc pádlovat, jenom před zákrutami jsme vždy trochu zapádlovali, abychom nenarazili do skály. Náš průvodce Eric nás řídil bravurně a vyprávěl zajímavosti o řece a okolí.

Mohli jsme si zkusit skočit z raftu do řeky, asi čtyři z nás to zkusili, většinou kotrmelcem dozadu. Já ne, měla jsem brýle a trochu se bála, abych je neztratila, i když jsem je měla přivázané tkaničkou. Voda má 4°C, ale v neoprenu se to celkem dá vydržet. Občas na mě hodně cáklo a byla jsem překvapená, že neopren není nepromokavý, spíš je to tak, že voda se uvnitř rychle zahřeje a studí to jen chvíli, pak už je to dobré.

Dalších asi deset kilometrů bylo peřejnatých, před největšími peřejemi pár lidí vystoupilo (ne že by se báli, jen měli zaplacenou kratší variantu zájezdu) a my s Akirou jsme přestoupili do jiného raftu. Průvodce Dave byl také šikovný a sympatický, akorát na můj vkus některé povely říkal moc potichu. Co se týká povelů, tak nejčastěji jsme slyšeli:

"forward paddle" - pádluj dopředu

"stop" - přestaň

Asi dvakrát na nás křiknul "hold" - chytni se provazu, který vede uprostřed raftu, tam bylo důležité zároveň dobře držet pádlo, aby se ve vlnách nemrskalo a nevyrazilo někomu zuby, což se mi občas nedařilo, nemohla jsem dobře dosáhnout na provaz uvnitř člunu a zároveň druhou rukou na ten vnější. Nebyla jsem sama, kdo s pádlem bojoval, Akira mi jednou málem vyrazil zuby, nevím, jestli horní částí pádla nebo svou přilbou, každopádně jsem pak měla na čelisti modřinu, zuby naštěstí v pořádku.

Další z podobných povelů je "down", kdy se všichni skrčíme do lodi a pádlo držíme vzhůru, to jsme si jen nacvičovali a pak nevyužili. Stejně jako povely "left" a "right", kdy se všichni nakloní do jedné strany, aby se loď nepřevrhla, pokud najede na nějakou vlnu jen jedním bokem. My jsme asi vždy najeli na vlnu krásně celým raftem najednou.

Když jsme pluli v klidnějším úseku, učili jsme se řídit loď a zatáčet - pravá strana pádluje normálně, levá naopak, jako bychom chtěli couvat, povel zní asi jako "right side forward, left side back".

A nakonec, při přistávání, využijeme poslední věc, co jsme se naučili - "paddle back" - všichni pádlují dozadu, raft se tím zpomalí nebo zastaví.

A takhle to vypadá v těch největších peřejích (peřeje = "rapids"):

Co se týká fotek, trochu mě naštvali, že je na konci zájezdu prodávají za 30 CAD (cca 600 Kč za asi deset fotek), myslela jsem, že jsou zadarmo ke stažení. Psali to tak totiž někde na internetu, bohužel ne u téhle společnosti (Hydra), ale u jiné (Discover Banff Tours), příště bych tedy možná jela s tou druhou společností. Doufám, že všechno ostatní bude tak dobré jako s touhle, protože až na ty fotky jsem byla s nimi spokojená. Však jsem jim to tak napsala i do hodnocení, které jsme vyplňovali v autobuse. Třeba změní svou taktiku a budou příště dělat fotky už také zdarma.